Když se Miloš Zeman v roce 2003 po prohrané prezidentské volbě odporoučel zadními dveřmi z Vladislavského sálu, zrodil se mu v hlavě plán pomsty. Pomsty za to, že ho někteří poslanci ČSSD v samotné volbě nevolili.

Miloš Zeman je dobrý stratég a umí si na svou pomstu počkat. Od roku 2003 čekal na své první zvolení v přímé volbě prezidenta celých 10 let, během nichž okopával ČSSD kotníky při každé příležitosti, která se mu jen naskytla.

Při pádu Nečasovy vlády si Zeman vychutnával moment, který přispěl k rozvratu české pravice. Jeho následné jmenování úřednické vlády, aniž by její složení konzultoval s parlamentními stranami, vedlo k nezískání důvěry a následnému rozpušení sněmovny a předčasným volbám. Ale ani výsledky parlamentních voleb se Zemanovi nelíbily a než pověřil Bohuslava Sobotku sestavením nové vlády, svolal na Hradě tajnou/netajnou schůzku (Lánský puč) a pokusil se ho v rámci strany svrhnout. Nepovedlo se.