Jiří Pehe ve svém článku „Zbytečný Zemanův výpad“ v Právu dne 7. dubna 2015 při komentáři sporu mezi prezidentem ČR Zemanem a velvyslancem USA Schapiro mimo jiné uvádí, že „americký velvyslanec nejspíš nemluvil za sebe, což diplomati málokdy dělají, ale prezentoval názor své vlády“. Na rozdíl od něj předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček ve stejném čísle komentuje: „Velvyslanec Schapiro pouze sdělil svůj názor na celou situaci“.

Určitě má jeden z nich pravdu. Ale abych pravdu řekl, ani jedna varianta mne nenechává klidným. Pokud má pravdu pan Hamáček, tak je pro mne neuvěřitelné, že velvyslanec mediálně prezentuje své osobní názory a předseda PS v tom nevidí vybočení se zavedeného diplomatického protokolu. Jsem přesvědčen, že pokud by si něco podobného dovolil velvyslanec ČR v USA, tak už tu máme nótu Ministerstva zahraničních věcí USA vládě ČR a velvyslanec má sbalené kufry. Pokud má pravdu pan Pehe, a dnešní podpora velvyslance z USA tomu nasvědčuje, pak neplatí jeho slovo „nejspíš“ a já mám ještě větší obavy, než v prvním případě. Zůstaneme ještě pořád suverénním státem, když nám vlády jiných států budou hodnotit, která cesta prezidenta je prekérní a která ne? A zůstane jen u prezidenta, nebo budou následovat poslanci, senátoři, vláda, hejtmani atd.? A co naše zahraniční politika? Budeme se zase jezdit ptát, co můžeme a co už ne? Jen místo do Moskvy do Washingtonu?