Kde jsou hlavní problémy? Pavel Zeman uvedl, že zákon oslabí nezávislost státních zástupců. Jako příklad uvedl to, že by sice státní zástupce měl projít výběrovým řízením, ale ministr spravedlnosti nemusí výsledky řízení respektovat. Ve finále by tak záleželo pouze na jeho vůli, zda se výsledkům řízení podvolí anebo do funkce jmenuje někoho dle vlastního výběru. Nový zákon dále počítá s vytvořením speciálního úřadu, který by měl řešit majetkově trestně právní činnost a korupční delikty a to v případech, kdy daná částka přesáhne 75 milionů korun. Ani s vytvořením tohoto speciálního úřadu Zeman nesouhlasí. Dokonce se nechal slyšet, že pokud se návrh zákona nezmění, podal by demisi. Z návrhu ministryně Válkové není nadšená ani Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze. Vadí jí především to, že zákon neposiluje nezávislost státního zastupitelství, ale činí ho bezprecedentně závislým na ministerstvu spravedlnosti.

Helena Válková svůj návrh hájí s tím, že zákon chrání svobodu státního zastupitelství. A to například zavedením funkčního období vedoucích státních zástupců. Nejvyšší státní zástupce by pak nesměl být do funkce znovu zvolen a odvolán by mohl být jen v případech uvedených v zákoně. Helena Válková na pondělní tiskové konferenci také řekla, že se její návrh nějak zásadně neliší od toho, který podala její předchůdkyně, Marie Benešová. Poté také přiznala, že je její návrh trochu kontroverzní.

Tento mediální boj mezi státními zástupci a ministryní spravedlnosti určitě postřehl každý z nás. Z mého pohledu je elementární, aby obě strany diskutovali a hledali řešení. Nejhorší by bylo, kdyby mezi ministryní a státními zástupci vypukla válka o nový zákon. Kvalita státního zastupitelství jako instituce totiž úzce závisí na tom, že spolu tito klíčoví hráči umí spolupracovat.