K justičním omylům však dochází i u nás, nejenom v USA. I v Čechách se občas stane, že někdo po letech přizná, že u soudu lhal v neprospěch obžalovaného a pomohl mu tím za mříže. Někdy se stane i to, že se dotyčný přihlásí ke spáchání zločinu, za který byl mezitím odsouzen nevinný člověk.

Následný pokus o nápravu obnovením procesu totiž nebývá vždy úspěšný. Podle dosud platného trestního řádu z roku 1961 se řízení o povolení obnovy procesu koná u toho samého soudu 1. stupně, který vydal zpochybněný rozsudek. Věc se tak nakonec často vrátí do rukou původního soudce, který nemusí mít vždy chuť uznat, že udělal chybu.

Soudce má právo na nezávislé vyhodnocení důvěryhodnosti svědka a věrohodnosti jeho výpovědi a toto právo mu nemůže být upřeno. Je ale třeba upozornit na to, že například v žádném z případů, které během posledních deseti let řešil spolek Šalamoun, nevedla pozměněná výpověď k obnově procesu. Soudce ji vždy vyhodnotil jako účelově smyšlenou ve prospěch odsouzeného a návrh na povolení obnovy byl z tohoto důvodu zamítnut. Svědek byl nakonec rád, že proti němu státní zástupce nezahájil trestní stíhání kvůli křivému svědectví. Svérázným extrémem je pak v tomto ohledu chování znojemského soudce Jaromíra Kapinuse, který dosud nenařídil veřejné zasedání v řízení o povolení obnovy procesu, jehož projednání mu přikázal Nejvyšší soud ČR rozsudkem z 19. listopadu 2013.