Právě teď probíhá jednání ministrů zahraničních věcí a vnitra EU v Lucemburku, které se má zabývat řešením evropského problému s masivním uprchlictvím. Stanovisko pana ministra Chovance (a tedy i ČR), který je na jednání přítomen, spočívá zjednodušeně řečeno zejména v „důsledné finanční pomoci“ problémovým zemím, odkud uprchlíci přicházejí a tvrdých trestech pro převaděče. Těžko v tuto chvíli předjímat celkový výsledek těchto jednání. Trochu se obávám, že výsledné postoje se budou více méně podobat výše uvedenému, tedy že k žádnému rasantnímu zlomu ani řešení nedojde.

Obecně známé postoje Bruselu spočívají v posílení operací ve Středozemním moři, ovšem pouze monitorovacích, řízená distribuce osidlování, vysílání úředníků do zemí, odkud uprchlíci přicházejí a podobně. Pravděpodobně se tedy dočkáme pouze řešení v podobě posilování těchto programů, aby se neřeklo, a to z jednoho prostého důvodu.

Evropská politika je totiž velmi svázána platným mezinárodním azylovým právem a každé rasantní řešení by bylo okamžitě napadnuto. V kontrastu s tím je velmi často zmiňována nekompromisní praxe australských úřadů při řešení stejného problému. Jen pro krátké vysvětlení, Austrálie uprchlíky na své území vůbec nepouští, tedy buď jim blokuje cestu, nebo je internuje na přilehlých ostrovech a distribuuje je do okolních zemí, pro které může být jejich přijímání přínosem, především do Kambodži a Nové Guineje, a to na základě bilaterálních dohod. Pokud se tento model dává za příklad Evropě, narazí se právě na rozdílnou azylovou politiku a právo, které Evropa, resp. Austrálie uplatňují. Proto je zde na místě skepse, že by snad jednání ministrů EU něco zásadního vyřešilo.