Probíhala tady široká diskuse o návrhu Ministerstva obrany, který byl pro mě z nepochopitelného důvodu přijat vládou České republiky, kde se navrhovaly povinné odvody, ale bez povinných cvičení. Do dnešního dne jsme se vlastně nedozvěděli, kdo tuhle hloupost vymyslel. A bohužel už se to asi nedozvíme, nechtěla bych se v tom úplně pitvat. Jsem moc ráda, že pan ministr Stropnický od toho návrhu, který předkládal do vlády a který toto obsahoval, tak postupem času ustoupil. A že jsme se na výboru pro obranu mohli dostat k tomu, abychom hledali nějakou jinou alternativu. Ta alternativa byla nalezena a kompromisně odhlasována v podobě tzv. záloh na dobrovolné bázi. Byť to já nepovažuji úplně za nejšťastnější, protože bych byla ráda, abychom se předně soustředili na profesionální vojáky, následně na vojáky v aktivní záloze a až následně na dobrovolníky. Na druhou stranu institut jakéhokoli dobrovolnictví já beru jako něco, co může být v občanské společnosti vnímáno pozitivně. Objevila jsem si tam i pro sebe jednu výhodu, a ta výhoda je to, že ti, kteří se přihlásí do záloh takto dobrovolně a absolvují výcvik, který trvá také do 12 týdnů stejně jako u vojáků v aktivní záloze, tak vlastně pokud se jim ta služba v armádě po tom, co absolvují nějaké cvičení, bude líbit, tak se mohou přihlásit do aktivních záloh případně se stát profesionálními vojáky. V tom já spatřuji to, že to má tuhle výhodu, že vlastně se nebude hned na začátku s těmi lidmi uzavírat nějaký kontrakt tak, jako to je u těch aktivních záloh na tři roky. A to, že oni budou mít takovou nějakou lhůtu dvou let, kdy se budou moci rozhodovat, jestli je to cesta, kterou by se chtěli ubírat.

Myslím si, že i ta bezpečnostní situace, která tady je, a nejenom v České republice, ale obecně v Evropě i ve světě, tak nahrává tomu, že bychom měli apelovat na občany České republiky, aby se ti, kteří něco umí už nyní nebo ti, kteří se něco chtějí naučit, tak aby takto dobrovolně se podíleli na obraně naší vlastni a nechali se nejenom vycvičit, ale naučit i pochopit fungování naší armády. Protože pokud občané České republiky pochopí fungování naší armády, což není jednoduché, tak si myslím, že nebude už v té společnosti ani tak zásadní problém s tím, že bude pan ministr v budoucnu těžko obhajovat před veřejností navyšování rozpočtu.

Myslím si, že všichni vnímáme, co tady sedíme, ty hrozby, které jsou kolem nás, vnímáme to, že armáda České republiky potřebuje stejně, jako resort Ministerstva vnitra dostatek finančních prostředků. Ne finančních prostředků v jednom rozpočtovém roce, ale v těch letech, která na to budou navazovat.

(Nesrozumitelné) schválila KVAČR, my jsme zatím ho na výboru pro obranu v té plné verzi neměli, myslím si, že to bude otázka několika dalších týdnů, kdy KVAČR dostaneme a kdy se seznámíme s celým tím záměrem Ministerstva obrany a samozřejmě Generálního štábu jednak ohledně akvizic, ale i ohledně té budoucnosti v počtech. Protože je obrovský problém, že žádným branným zákonem, možná že zákonem o vojácích v záloze, tam ano, nejsme schopni zvýšit počet lidí, kteří by byli ochotni podstoupit jednak to zdravotní vyšetření, ale i fyzické a psychické testy. Těch lidí je populačně čím dál tím méně. Mě moc mrzí, že zrovna v tuto chvíli tady nesedí paní ministryně školství, se kterou jsem už před několika týdny po dohodě i s panem ministrem Stropnickým nahodila téma branné výchovy na našich základních školách či různých boot campů na středních školách, kdy stejně jako ve Velké Británii, v Německu, ve Francii se mladí lidí mohou na dva týdny na deset dní v rámci těchto boot campů seznámit s armádou a armáda ani zálohy nebo národní gardy pak následně nemají problém se rekrutováním mladé generace.

Ten problém tady u nás bohužel je a já jsem velmi ráda, že se po roce dohadování ohledně zdravotnické vyhlášky podařilo panu ministrovi, a za to bych mu chtěla poděkovat, přesvědčit vojenské lékaře, že skutečně tuto vyhlášku jsou připraveni změnit. Vím, že teď to je v meziresortním řízení v rámci Ministerstva obrany, a pevně věřím, že se tam skutečně k nějaké shodě dojde. Pro ty z vás, kteří jste absolvovali vojenskou službu, tak si pamatujete skupinu takzvanou B, zatím v té stávající legislativě se počítalo pouze s áčkovými rekruty, teď se tam nově zavádí to B, což je návrat k tomu, co platilo v minulosti u záloh, to je B1, B2, B3, a Céčko, které tam je, tak to tam zůstává, a Déčko znamená, že není schopen ten člověk odvodu. Což já samozřejmě si myslím, že i někteří lidé, kteří nemají dostatek fyzických a zdravotních dispozic k tomu, aby byli vojáky, tak přesto právě v návrhu té vyhlášky je možnost udělování výjimek, protože určitě se shodneme v tom, že řada právníků, lékařů, ajťáků, lidí, kteří budou v rámci té armády zapotřebí, aby byli v týlu, aby byli v logistice, nemusí mít úplně ten zdravotní stav stoprocentní. Samozřejmě se nějaké omezení zdravotního stavu nesmí v žádném případě vztahovat na příslušníky bojových a speciálních sil, tam ten jejich stav, ta jejich připravenost musí být stoprocentní. A tato vyhláška přesně tu možnost dává.