Oblastí, která mě především nenechává chladným a nyní mě takříkajíc donutila postavit se takovým hrozbám i politicky, jsou současné aktivity komisařů EU ohledně „všeobecné regulace soukromých zbraní“ v jednotlivých státech Unie. Prý má oficiálně jít o jakési „sjednocující evropské legislativy“ v této oblasti – vše to v rámci „boje proti násilí, kriminalitě a nelegálním zbraní“. Údajně tato problematika dle EU vyžaduje rapidní „zvýšení kontroly“ soukromých zbraní – tedy těch legálně vlastněných. Chceme si ovšem nyní nechat formovat českou legislativu od států jako Velká Británie či Belgie, kde již dokonce nemohou ani ženy u sebe nosit obyčejný pepřový sprej? Přestože náš stát má na evropské poměry docela liberální zákony, legální zbraně zde rozhodně dle statistik kriminality a spáchaných trestných činů rozhodně pražádným problémem nejsou. Těmi jsou, jako koneckonců všude ve světě, zbraně vlastněné NELEGÁLNĚ…

Je přitom každému nanejvýš zřejmé, že kriminální živel si svou zbraň pořídí ilegálně, takže jeho se pochopitelně jakékoliv legislativní zpřísnění v této oblasti, jakýkoliv zákaz a omezení prostě netýká. Je tak zřejmé, že každá taková restrikce pochopitelně nepostihne škůdce společnosti, tedy (jak se říká) gaunera, ale výhradně jen toho slušného a bezúhonného občana. A zamezí tak paradoxně jeho možnostem čelit násilí ze strany těch, co žádná pravidla respektovat nehodlají. Zakazovat zákonů dbalému člověku opatřit si legálně prostředek na svou ochranu považuji v naprostém rozporu se základním a nezcizitelným právem bránit bezpečí své i svých blízkých, stejně jako by tomu mělo být i u práva na ochranu svého majetku.