Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi stručně zareagovat na některé dezinformace, které se včera objevily v souvislosti s mým pozměňovacím návrhem k novele veterinárního zákona na sociálních sítích a rovněž jsou rozesílány e-mailem. Zda se jedná o dezinformace účelové či z neznalosti zde rozebírat určitě nebudu. Jen bych se ráda vyjádřila k těm bodům z mého pozměňovacího návrhu, které byly právě dezinterpretovány.

Vymezení pojmu útulek vychází z příslušných ustanovení občanského zákoníku, který upravuje zákonný režim toulavých a opuštěných zvířat. Tento režim platí již od roku 1964 a jasně z něj plyne, že obec, nikoli nálezce může svěřit zvíře provozovateli útulku a že místně příslušnou obec nelze z procesu umístění nalezeného zvířete do útulku za žádných okolností vyloučit. Jedná se o zcela běžnou úpravu, která platí i v jiných evropských zemích. Navrhovaná definice tak zcela odpovídá doktrinálnímu vymizení pojmu útulek a v této souvislosti odkazuji na stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat, což je poradní orgán Ministerstva zemědělství na úseku zvířat, podle kterého se útulkem rozumí: útulek je zřízený obcí nebo útulek zřízený soukromou osobou, která s obcí spolupracuje při zabezpečení péče o opuštěná a toulavá zvířata, přičemž není možné, aby existoval soukromý útulek pro zvířata, ve kterém by soukromé osoby bez spolupráce s obcí shromažďovaly opuštěná a toulavá zvířata. Dle českého právního řádu není možné, aby taková péče probíhala bez vědomí a spolupráce s obcí. Dále odkazuji na tu samotnou definici obsaženou ve studii Parlamentního institutu. Akcent na nezbytnou spolupráci s obcemi zaznívá dlouhodobě i od vedení státní veterinární správy, což je zřejmé i z mediálních výstupů.