Uzavření Revoluční ulice bylo součástí koncepce rekonstrukce Soukenného náměstí, která měla nějakou původní myšlenku a ta nebyla naplněna. Bez ohledu na to, zda je Revoluční otevřená či uzavřená, lze rozumět argumentům obou antagonistických skupin. V každém případě je to ale město, především pak rada města, která by o variantě zpřístupnění měla rozhodnout. Bohužel se ale rozhodnutí, ať už pro jednu či druhou variantu, rodí tak nějak pod tlakem a to na všechny zúčastněné skupiny. Před více než dvěma měsíci bylo rozhodnuto, že se tato spojnice v dolním centru otevře na dva měsíce, na zkoušku a že se prý uvidí, co to udělá. No, nevím, co jsme viděli, ale v každém případě vidíme, co udělalo její opětovné uzavření. Všichni zúčastnění, ať už stáli na kterékoli straně pomyslné barikády, očekávali, že například v polovině té dvouměsíční lhůty někdo přijde s nějakým vyhodnocením a na základě srozumitelné koncepce jak řešit spodní centrum města ve všech souvislostech (oživení centra, zklidnění dopravy, bezpečnost...) bude představeno konečné řešení a všichni budou vědět na čem jsou.

To se ale bohužel nestalo. Bez dalšího vysvětlení, bez jakéhokoli vyhodnocení, jen tak ze dne na den byla Revoluční opět uzavřena a s největší pravděpodobností jsou před námi další dva měsíce, kdy se nebude dít nic a teprve v září by měla Rada města rozhodnout. Osobně nevím, k čemu budou ty dva měsíce dobré. Obzvlášť, pokud bude i nadále pokračovat stav jakéhosi rozhodování nerozhodování, které je více či méně ovlivněno pouze tím, kdo v daný okamžik křičí nejvíce. Pokud budou tyto dva měsíce využity k tomu, aby někdo zpracoval skutečnou koncepci dopravy ve spodním centru města, dojde k vyhodnocení všech aspektů a bude stanoveno, které zájmy se upřednostní, fajn. Ale obávám se, že to nenastane, obzvlášť stane-li se toto téma předmětem předvolebních půtek. S ohledem na to si myslím, že Revoluční mohla zůstat ještě několik měsíců otevřená a rozhodnutí mělo být ponecháno na novu politickou reprezentaci, nebo se neměla otevírat vůbec. Ať tak či tak, mělo by se jednat o koncepční rozhodnutí a trvalé, za kterým by si rozhodující měli stát. Není nic horšího, než když se ti, kterých se to týká, lidé, kteří v dané lokalitě bydlí, pracují či podnikají, stanou rukojmími nerozhodnosti, nekoncepčnosti a bezradnosti.