Tématem kterému bych se rád věnoval v tomto článku, jsou dvě velká liberecká sídliště, totiž Rochlice a Broumovská, která mají mnoho společného nejen svojí relativní blízkostí, ale především právě některými problémy, které je trápí. Asi největším, který tyto dvě městské čtvrti sužuje a samozřejmě nejen je, je otázka bezpečnosti. Se změnou skladby obyvatelstva na těchto sídlištích přišla i řada potíží s nepřizpůsobivými obyvateli. Množí se krádeže, všudypřítomný vandalismus otravuje slušným lidem život a vyjít večer do ulic chce často velkou dávku odvahy.

U některých lidí chybí úcta k majetku druhých o vztahu k veřejnému prostranství ani nemluvě. Z ulic mizí kanály, kovové dešťové svody a když někde vede nějaký přístupný kabel, ve kterém by mohlo být pár deka mědi, tak téměř zaručeně zmizí bez ohledu na to, jaké škody na majetku a v mnoha případech i zdraví lidí by to mohlo napáchat. Přesto na těchto sídlištích žije většina slušných lidí, kteří chtějí žít v příjemném a upraveném prostředí. Chtějí, aby si jejich děti mohly hrát na neponičených hřištích beze strachu z pohozených injekčních stříkaček, nechtějí mít strach o svá zaparkovaná auta, dívat se na počmárané fasády atd. atd. A co s tím?

Město podporuje řadu různých preventivních a integračních projektů a organizací, které se prevencí kriminality a s ní souvisejících jevů zabývají. To je jistě dobře, prevence je důležitá. Ale obávám se, že nám nezbývá nic jiného než posílit především represi. Nepřizpůsobiví a jiným lidem život otravující spoluobčané prostě nesmějí omezovat životní prostor ostatních. Musejí vědět, že je někdo vidí, že je klepne přes prsty a že se slušných lidí někdo zastane. A tady především vidím roli městské policie.