Je celkem pochopitelné, že výsledek voleb pokládá každý z politických subjektů, který se dostal do Bundestagu, za fenomenální úspěch. Vítězství paní Merkelové bylo nudně očekávané a 1. místo CDU je sice úspěch, nicméně úspěch v politickém slova smyslu to rozhodně není. Naopak je evidentní, že pí. Merkel viditelně a po zásluze ztrácí podporu části zneklidněné německé veřejnosti, a dodávám, že jsem tomu osobně rád. To, že se AfD překvapivě a pro pí. Merkel logicky nechtěně umístila na třetím místě, je paradoxně minimálně z poloviny především její osobní zásluha, je to výsledek její (i pro mne nepřijatelné) politiky a nekompetence ohledně zajištění bezpečnosti Evropanů, výsledek její benevolence, pokud to nenazveme přímo vstřícností, k islamizaci evropského prostředí a jejího prosazování nefunkční „multikulti“ politiky. Je to právě madam Merkel a spol., včetně Evropského parlamentu a Evropské komise, která žene voliče nikoliv jen v Německu, ale v celé EU do náruče více či méně extremistickým politickým soupeřům. Údiv rozhodně není na místě.

Německé parlamentní volby jsou jednoznačně navýsost věcí Němců samotných – nicméně politika Bundestagu bude ovlivňovat i celkovou politiku EU a bude mít nesporný vliv i na řadu procesů probíhajících i u nás. V tomto smyslu chápu výsledek voleb v Německu jako výrazně příznivější pro zahájení revitalizace evropského prostředí a realizaci významně zásadnějších opatření proti nelegální migraci (příprava na migrační vlny, které nevyhnutelně přijdou), provedení důrazných změn ve smyslu zvýšení ochrany schengenské hranice, pro nekompromisní dodržování platné evropské zákonnosti a k razantnímu zastavení již zmíněné plíživé islamizace evropského prostředí. V tomto smyslu bude i Francie v poněkud jiném postavení a tandem „MM“ (Merkel–Macron) bude muset jednat mnohem méně arogantně a mnohem vnímavěji vůči národům střední a jihovýchodní Evropy. Věřím, že přichází doba i k provedení zásadních, tedy i personálních, reforem v Bruselu. Musím zdůraznit, že o naší roli v EU, o naší budoucí roli, pokud jde o posílení naší národní suverenity a autority, nerozhodují výsledky voleb u našich sousedů, o tom si rozhodujeme my sami! V říjnu budeme rozhodovat o tom, jak bude vypadat naše vláda, kdo bude premiérem a třeba i ministrem zahraničních věcí, kdo za nás bude bojovat na evropském fóru, o tom, kdo bude schopen vyjednat mnohem efektivnější spolupráci v rámci především zemí V4 atd.

A v roce 2019 budeme my sami rozhodovat o tom, kdo nás bude reprezentovat a kdo bude prosazovat naše zájmy v europarlamentu!