Chalupa (ANO): Proč navrhuji vrátit do škol předmět "branná výchova"

13.02.2019 4:33

„Při úkolech a cílech branné výchovy bude učitelstvo uvažovat v tom smyslu, že by zlých nebylo, kdyby nebylo dobráků, kteří zlu lhostejně přihlížejí a že se zlu musíme bránit třeba i železem.“ T. G. Masaryk

Chalupa (ANO): Proč navrhuji vrátit do škol předmět "branná výchova"
Foto: anobudelip.cz
Popisek: Bohuslav Chalupa, poslanec ANO

Motto:

„Při každé vhodné příležitosti buď v žactvu národních škol pěstována uvědomělá a obětavá oddanost k státu a k jeho demokratickému a republikánskému zřízení a pevná odhodlanost nasaditi vše pro jeho ochranu v případě nutnosti. Žactvo má být vychováváno k družnosti a občanské vzájemnosti, k ukázněnosti, k odvaze a statečnosti, k ochotnému a obětavému podřizování osobních cílů společnému zájmu všech občanů a k řádnému plnění občanských povinností, zejména branné povinnosti.“
24. května 1935, výnos Ministerstva školství a národní osvěty

Úkolem vlády ČR a orgánů všech územních samosprávných celků je v příslušném rozsahu zajišťovat bezpečnost obyvatel, obranu svrchovanosti a územní celistvosti země a zachování náležitostí demokratického právního státu. Institucionálním nástrojem pro dosažení těchto cílů je komplexní, funkční a dynamicky se rozvíjející bezpečnostní systém, jehož základní funkcí je integrovat, koordinovat a řídit jednotlivé složky a pružně reagovat na vzniklé hrozby.
Obranná strategie ČR (současnost)

"Do základních a středních škol zavedeme přípravu prvků branné dovednosti."
(programové prohlášení vlády ČR 2018)

Proč navrhuji vrátit do škol předmět branná výchova?

Předně - pojmenování uvažovaného předmětu „Branná výchova“ je čistě pracovní, „zahajovací“ název, nicméně alespoň kontextu s uvažovaným obsahem předmětu srozumitelný  – jak pro příznivce tak i odpůrce této ambice :-). Za vhdoný název je možno považovat například „Civilní příprava obyvatel na krizové situace“. Tento název dostatečně vystihuje navrhovanou obsahovou náplň výuky a cílových znalostí. Ty by pak měly zajistit především to, aby každý občan naší země, který absolvuje alespoň základní školní docházku, byl do života vybaven základními, moderními a době odpovídajícími znalostmi, informacemi a dovednostmi, které mu umožní kdykoliv efektivně čelit eventuálně vzniklé krizové situaci, ať už jako jednotlivec, či jako platný člen spolupracující ve skupině jiných spoluobčanů.  

A nejde jen o povinný školní předmět, uvažuji o SYSTÉMU Civilní přípravy obyvatel na krizové situace který by měl být součástí komplexní zastřešující problematiky, který známe pod pojem „Civilní obrana (ochrana)“, která byla zlikvidována bez náhrady pro roce 1990 a to nikoliv jen v ČR, ale v celé Evropské Unii a podle mého nejlepšího vědomí a svědomí by tento měl tento SYSTÉM zahrnovat i obnovení „Svazu brannosti (dříve Svazarm), a po patřičné legislativní přípravě i zavedení povinné prezenční 3-6 měsíční „Civilní branné přípravy (dříve Vojenská základní služba)“. Jsem přesvědčen, že touto ambicí lze vytvořit komplexní znalostní, materiální a personální platformu k zajištění výchovy vlastenecké, sebevědomé a co nejlépe připravené občany na jakékoliv krizové situace.  

Co by mělo být obsahem předmětu branná výchova?

Konečná definice obsahu výuky by měla vycházet jednak z našich tradic počínajících vznikem samostatného Československého státu, stejně tak z našich historických zkušeností, dále z definice a potřeb Branného systému ČR. Základem výuky by samozřejmě mělo být to, co se děti v podstatě učí již dnes na ZDŠ v rámci RVP ZV nazvaného „Příprava občanů k obraně státu“, která je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a jeho svět“ a „Člověk a společnost“. Jde tedy o vzdělávání, kdy jsou speciální znalosti a dovednosti rozptýleně vyučované v rámci řady jiných definovaných předmětů, což je dle mého názoru chybné.

Praxe zřetelně ukazuje, že takto „rozptýlenou“ výuku nelze efektivně systematizovat, učit v celém vzdělávacím systému – v celé zemi shodně, podle stejných metodik, se stejnými pomůckami, koordinovaně a především ve stejné kvalitě. Neopominutelným faktem je i skutečnost, že úspěšnost takto realizované výuky nelze prokazatelně a objektivně kontrolovat a hodnotit – viz zpráva České školní inspekce z konce roku 2016 - „Ukázalo se, že znalosti žáků jsou daleko za očekáváním zejména v tématech, která se týkají reálných rizik.“ (náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys)…. nemluvě o bonmotu NGŠ, gen. Ing Opaty o tom, že rekrutovaní příslušníci armády se bojí plavat v rybníku ??.

Součástí povinného předmětu by byla samozřejmě i zavedená, velmi dobře hodnocená vzdělávací aktivita Ministerstva obrany/ACR – „POKOS“, doplňující RPV ZV „povinnosti občana při zajišťování obrany státu“ (zavedeno od roku 2013), bohužel kapacita POKOSu je cca 2-3 školy měsíčně, což při počtu cca 4 500 základních škol a 1 500 středních škol je evidentně ne zcela optimální.

 Legislativa, Základní právní předpisy, historie, tradice, vlastenectví

  1. Význam ozbrojených a bezpečnostních sil v demokratické společnosti – POKOS/MO-AČR, obdoba IZS/MV
  2. Ochrana obyvatelstva za mimořádných událostí vojenského i nevojenského charakteru
  3. Krizové řízení, Evakuace („Bezpečná škola“)
  4. Integrovaný záchranný systém, Tísňová volání, Krizová komunikace
  5. První pomoc, Péče o zdraví, prostředky ochrany jednotlivce (OPZHN)
  6. Požární prevence a ochrana
  7. Dopravní výchova
  8. Základní identifikace neznámého prostředí a pohyb v něm,
  9. Přežití v přírodě, branné dovednosti, obrana a sebeobrana
  10. Bezpečnostní politika a prevence kriminality
  11. Kybernetická bezpečnost, práce se sociálními medii, kritické myšlení, kyberterorismus, kyber-kriminalita, kyber-šikana apod. (v případě pokud by se do výuky neprosadil samostatný předmět „ICT a Kybernetická bezpečnost“)

Kdo by měl brannou výuku učit, jakou doporučuji aprobaci?

Než zodpovím tuto otázku, jen velmi stručně popíši aktuální stav: současné pedagogické fakulty nedisponují akreditovanými vzdělávacími předměty, které by budoucí pedagogy vybavily potřebnými znalostmi tak, aby byli schopni navrhovaný předmět vyučovat.

Osobně se domnívám, že stát by v tomto případě neměl připustit jakoukoliv „lidovou tvořivost“, ale s ohledem na svou odpovědnost v oblasti obrany a bezpečnosti by měl být jediným oprávněným tvůrcem a garantem zavedení definitivně jednotného akreditovaného vysokoškolského předmětu na území celé České republiky (bez výjimek) reflektující již zmíněnou odpovědnost státu (vlády)….a nemyslím si, že je to snadno průchodné ?? …..ale když se chce tak jde všechno

Abrobaci navrhuji (k další diskusi) v tomto rozsahu:
Koncept dvoj-semestrálního vzdělávání učitelů v uvažovaném předmětu
Civilní příprava obyvatel na krizové situace

Varianta I
rozšiřující studium pro pedagogické pracovníky
"Ochrana člověka za mimořádných situací "

Varianta II
rekvalifikační kurz
"Koordinátor ochrany člověka za mimořádných situací"

Pozn.:
uvedené předměty jsou pracovním týmem již v této chvíli připraveny v podobě, kterou lze bez většího prodlení nabídnout v realizovatelné a připravené výuce v souladu s potřebami státu, pokud je tento bude příslušným způsobem chtít a definovat. Stav připravené dokumentace je zároveň připraven k předložení a schválení Národního akreditačnímu úřadu. Pro úplnost si dovolím si poznamenat, že kvalita připravených podkladů je vysoce hodnocena - jako kvalitnější, než jaké má v současné době k dispozici například ministerstvo školství SR.

Ing. Bohuslav Chalupa

  • ANO 2011
  • ex-poslaen PSP ČR, konzultant obrana a bezpečnost

Proč tolik stojím o to, aby byli školáci i branně zdatní?

Jen na okraj - mám 12-ti letého synka a vím, jak je po této stránce vybaven školním vzděláním...

Realizaci této iniciativy, nebo chcete-li ambice, považuji za jedině možné reálné a konkrétní zajištění odpovědnosti jakékoliv vlády naší země, která nedávno oslavila 100 let své novodobé historie, v níž už při jejím zrodu hrálo vlastenectví, brannost a vojenské tradice významnou roli a která, stejně jako ostatní země Evropského kontinentu, i dnes čelí jak hrozbám, které jsme v jisté bohorovnosti v posledních letech obecně poněkud přehlíželi a podceňovali, tak i hrozbám, které jsou zcela nové. V tomto smyslu pokládám jako občan a bývalý poslanec za svou povinnost učinit maximum pro to, aby nastupující generace byli péčí státu – a naší odcházející generace – co nejlépe vybaveni potřebným způsobem k tomu, aby byli schopni se maximálně efektivně vyrovnat se všemi krizovými situacemi, kterým mohou být ve svém budoucím životě, bez vlastního zavinění, vystaveni.

„Není účelem předmětu vzít děti na půl dne do hasičské zbrojnice. Obrana státu je odpovědností vlády, a ne pouhou blahovůlí ředitelů škol.“

Zavedení povinného předmětu do škol je zakotven v programovém prohlášení vlády… a co dál?

Bohužel, upřímně řečeno s ohledem na reálný zájem politiků a s ohledem na nově zjištěné skutečnosti zejména v souvislosti s přístupem MŠMT je pravděpodobnější, a i to bude úspěchem, pokud se v tomto volebním období podaří vytvořit alespoň základní sada organizačních, legislativních a finančních podmínek k tomu, aby se v dalším volebním období stala uvedená ambice legislativní realitou pro změnu vzdělávacího systému ČR.

Jinými slovy – pokud se podaří, ještě v tomto období, zavést akreditovaný předmět pro budoucí pedagogy, pak podle mého názoru, bude možné zavést povinný předmět za cca 6-7 let do škol. To ale neznamená, že je nemožné v tomto „překlenovacím období“ vytvořit funkční náhradní vzdělávací systém, zajišťující onu nezbytnou systémovost, koordinovanost a jednotnost pro všechny školy v ČR, včetně odborného doškolování současných aktivních pedagogů.

Je jen věcí vůle, ochoty, odborných kapacit a financí, zda tento „překlenovací“ systém vzdělávání bude možno využít i šířeji, v rámci občanského vzdělávání, např. i v oblasti vzdělávaní tzv. „třetího věku“.

Považuji za důležité upozornit, že zavedení „povinného“ předmětu, v žádném případě nepokládám za samospasitelné.

Domnívám se, že obecná úspěšnost, reálný efekt „Civilní přípravy obyvatel na krizové situace“ je na povinné výuce závislý cca ze 40 % procent. 60 % úspěšnosti bude bezpochyby záviset na mimoškolních aktivitách, přímo souvisejících s touto problematikou – ať již jde o branné sporty (biatlon, orientační běh, střelba, plavání, paintball, air soft, sebeobrana, bojové hry, první pomoc atp.), tak i technické kroužky (modelářství, létání s drony, programování, robotika atp.) nevyjímaje i takové oblasti zájmové činnosti jako je amatérské létání, potápění, jízda na koni, kynologie atp.

Pokud stát investuje obrovské prostředky do tělovýchovy, pak by poměrná část těchto prostředků měla být nasměrována k podpoře výše uvedených aktivit – a to velmi urgentně……. a tím navazuji i na již okrajově zmíněnou ambici obnovy Svazu brannosti a prezenční civilní brannou přípravu.

S optimistickým pohledem odhaduji, že by září v 2025 mohl být oním prvním školním rokem, který bude obsahovat povinný předmět „Branná výchova (Civilní příprava obyvatel na krizové situace)“

Ředitelé škol považují  výuku prvků branné výchovy ve výuce občanské nauky nebo na výletech, za dostačující….

Několik faktů:

  1. průřezové téma = školy sice mají předepsáno, co mají naučit, nemají ale určen počet hodin. Podobně jako například mediální výchova se učí v rámci jiných předmětů, nejčastěji občanské výchovy.

  2. Pokud by se k rozvrhu ve všech třídách na základní škole přidala hodina navíc, pak by to podle MŠMT ČR znamenalo zajistit učebny, učitele či učebnice pro desetitisíce tříd, což znamená například několik tisíc celých učitelských úvazků….skutečností je, že vzhledem ke své vybavenosti nejsem schopen přesně analyzovat k jaké časové, finanční a personální úspoře dojde tím, že předmětná „rozptýlená“ výuka, tedy i rozptýlené „náklady“ zatěžující současné povinné předměty bude vyjmuta a soustředěna do samostatně definovaného předmětu.

  3. Postoj MŠMT ČR je konzervativní, nejraději by nechalo věci tak jak jsou, a přimělo školy, aby lépe učily. Je pochopitelné, že pro stávající, podle mého názoru neodůvodněně komplikovaný a pro nezasvěcené i nesrozumitelný systém je přidání hodin navíc (nebo ušetřit jinde) nepřekonatelný problém. Logicky z toho plyne, že se musí změnit především onen vzdělávací systém. Spolu s tím je nutné podívat se a převzít pozitivní zkušenosti ze zahraničí – tedy i efektivní využití odpoledních hodin k výuce „lehčích“ předmětů (naše děti jsou po vyučování buď posílány do rodiči ještě opuštěných domovů, nebo do družin, část má mimoškolní činnost).

  4. Měli bychom použít „selský rozum“, nedovolit „zasvěceným“ věci dále komplikovat a důkladně se zamyslet nad tím, co má škola vlastně nastupující generace naučit – připravovat je na to co bude, nikoliv na to co bylo. Bohužel sleduji, že už několik let pracuje MŠMT na úpravách učiva pro základní školy a výsledek je zatím v nedohlednu. Souhlasím i s konstatováním: „Učivo je nyní tak předimenzované, neustále se k němu přidává a nic se neubírá. Nabobtnalo už tak, že ho není možné zvládnout,“ (pan Andrys).

  5. Pak s tím konečně něco udělejme!

Těším se na racionální diskusi a na spolupráci se všemi, kteří si uvědomují, že takhle už to dál asi nepůjde…práce je jak na kostele ˘.

(převzato z Profilu)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

ODS: Návrh série usnesení mimořádné schůze Poslanecké sněmovny

12:13 ODS: Návrh série usnesení mimořádné schůze Poslanecké sněmovny

ODS dnes v souvislosti s mimořádnou schůzí v Poslanecké sněmovně navrhla sérii usnesení, kterými chc…