JINÝMI SLOVY:
a) nikdy jsem vraždění odsunovaných Němců neobhajoval a obhajovat nebudu a nepokládám to za nic, co by nám, jako národu bylo ke cti
b) Česká strana učinila pro takzvané vzájemné "usmíření" definitivně vše, co bylo a je pro nás přijatelné
c) NENÍ TO Česká strana, kdo neustále vyvolává politické napětí a "zombie" poražené III. Velkoněmecké říše - sudetoněmecká témata (tedy trvalé zpochybňování "Benešových dekretů"), a pod rouškou  takzvaných snah o "smíření (?!)" -  se spolu s českými přisluhovači snaží o něco, co bylo dle mého názoru již dávno vyřešeno a dosaženo
d) NENÍ TO Česká strana, které evidentně schází pokora a pokání - je to stále slyšitelná část německé veřejnosti a politické reprezentace, která se uvnitř, přes dobře  a lítostivě vypadající vnější mimikry, ani po uplynutí téměř tři čtvrtě století nesmířila s porážkou nacistického Německa a s logickými (bohužel, ale takový je světa běh a lidská přirozenost) důsledky, jako byla reakce na neskutečná zvěrstva, které po léta páchali hajlující němečtí občané v uniformách Wehrmachtu a SS - s radostným očekáváním příchodu třetí říše, přidělení slovanských a židovských majetků a otroků a totální nadvlády germánské rasy nad celým světem...

HISTORIE 
3. února 1955 vydal prezident Antonín Zápotocký prohlášení, kterým byl válečný stav mezi Československem a Německem ukončen. Prohlášením z 10. srpna 1955 československá vláda hodlala navazovat diplomatické vztahy s Německou spolkovou republikou. 11. prosince 1973 podepsali v Praze Willy Brandt a Lubomír Štrougal a ministři zahraničí Walter Scheel a Bohuslav Chňoupek Smlouvu o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa a navázaly opět diplomatické styky.[169] Smlouva mezi Spolkovou republikou Německo a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992 se stala základem česko-německých vztahů po sametové revoluci.