Občanské svobody

Vyčítá se mi, že jsem byl před 30 lety, jako důstojník naší armády (která, ač mohla, nijak nezasáhla proti politicko-společenským změnám v roce 1989) členem KSČ. Byla to zkušenost, která mi po dalších třiceti letech - nyní je mi 60 let, pomáhá mnohem přesněji vidět nebezpečí návratu k jistým mocenským metodám vlády jedné strany - a kupodivu zdá se, že mnohem jasněji, než mnozí sebezvaní demokraté, jejichž myšlení je ale tak bolševické, že by jim skuteční bolševici z 50-tých let mohli jen závidět. Pro ně a mnohé další - svoboda buď je, nebo není. Občanská práva buď jsou nebo nejsou respektována. Neexistuje taková, jak formuluje EU (Babišova) komisařka Jourová - "jako trochu svoboda" (kterou je nutné omezit) a jako trochu nesvoboda.

Přiklad? Fyzické "roušky" - jako nařízení nosit fyzicky neúčinný hadr na hlavě, je jenom jedním z malých fragmentů oné nesvobody, uvalené na každého člověka - neb ani náhodou není prokázáno, že jejím nenošením ohrožuje jeden člověk svobodu jiného člověka! Ale "roušky" jako mocenské opatření jsou nelegislativní, nedemokratické, omezující opatření vůči občanské svobodě (tedy neodsouhlasené Parlamentem demokratické ČR) vlády (Babiše, Hamáčka a Prymuly - z nichž každý je napojen tím či oním způsobem na business s "coronakrizí - testy, roušky z Číny, vakcíny) a prezentují nezákonný, neodborný, zmatečný postup, který vláda navíc nezajistila po materiální ani organizační stránce.