K napsání této stati mě vyprovokovaly nedávné články v části mainstreamových médií, které se týkaly zpochybňování počtu obětí Čechoslováků v období 2. světové války či zpochybňování odsunu Němců z Československa. Rovněž mě zarazilo vítání nechvalně známého Bernda Posselta, tvář sudetských Němců nebo volání po prezidentce České republiky Angele Merkelové. V tomto duchu "nerozborného německého přátelství" je velmi pikantní i tweet novináře z Hospodářských novin, lajknutý samotným Petrem Honzejkem, který sděluje, že se nemáme bát německého diktátu, ba naopak.

Výše zmíněné mě vede k názoru, že (někteří) mainstreamoví novináři a politici si dali za cíl změnit negativní názor mnohých Čechů na Němce. S ohledem na naši historickou zkušenost s Němci, nejen z 20. století, to rozhodně není lehký úkol. Jak chcete zlepšit PR souseda, který nás chtěl poněmčit, vyhnat, ba dokonce rovnou vyhladit? Jediná možná strategie je formou tzv. inkrementalismu. Jedná se o metodu postupných dílčích kroků s méně nápadným záměrem, které v součtu dosáhnou zprvu nemyslitelného výsledku. Někdy se tato strategie připodobňuje k žábě v hrnci s vodou, přičemž tato voda se pomalu ohřívá, dokud se žába neuvaří.