Ačkoliv jsem dlouholetým členem TOP 09 – tuším od roku 2009 – stále zůstávám umírněným a otevřeným zástupcem této strany v zastupitelstvu města Liberce a jsem, oproti vnitrostranickým oponentům, velkým zastáncem koalic ze stran, které se programově příliš neodlišují, ctí alespoň základní mravní zásady a inteligence jejich členské základny dostačuje alespoň na vystudování základní školy (z mravních důvodů tedy nikdy s KSČM a z důvodů nízké inteligence a neschopnosti pochopit fungování společnosti a státu SPD – i když nevylučuji, že někteří členové těchto stran mohou být odborníky v určitém oboru).

Koalice většinou vzniká z důvodu schopnosti efektivně vládnout (vládnout lze i menšinově, ale moc to nefunguje) a prosazovat cíle stanovené v koaliční smlouvě, což by měl být dokument obsahující všechny důležité věci, na kterých se koaliční strany shodly. Samozřejmě následně každá strana má ve svém programu mnoho věcí, na kterých se s koaličními partnery neshodne a tudíž je jejich prosazování odsunuto na další volební období a nebo je v průběhu toho stávajícího pouze na iniciativě dotčené strany, aby dodatečné cíle prosadila u svých koaličních partnerů.

Při tvorbě koalice tedy jako první hledáme strany, které se nějakým způsobem prolínají s naším programem a to prolnutí musí být poměrně velké, aby se daly stanovit priority do koaliční smlouvy.

Až potud je to tedy čistě pragmatická záležitost a nijak zvláštní politická věda. Prostě vezmete programy, porovnáte je a pokud se z nějaké části shodují, domluvíte s politickým protivníkem spojenectví, které je ovšem křehké a trvá většinou pouze jedno volební období.

Bohužel si do pragmatismu necháváme vstupovat několik velmi nepříjemných věcí, které nám vnucuje buď veřejné mínění, voličská základna a nebo se můžeme také nechat ovlivnit vzájemnými antipatiemi nebo něčím, co nám náš politický soupeř provedl v minulosti.