Analogie se současnou politickou situací, ve která se řada lidí obtížně orientuje, není jen čistě náhodná. Pravicové strany po řadě různě velkých karambolů, skončily své vládnutí čelním nárazem. Toto přirovnání, jakkoli je trefné, však stávající stav charakterizuje ne zcela dostatečně. Pravice totiž uplynulé tři roky věnovala více času vzájemnému okopávání si kotníků, než řízení země. I díky tomu došlo k dramatickému oslabení státu a jeho fungování. Zhoršilo se financování zdravotnictví a sociální péče, škrty doslova decimovaly hasiče i policii. Chyběla efektivní podpora průmyslu, nepřicházely zahraniční investice, nevznikaly nová pracovní místa a příležitosti. Vládou mnohokráte zdůrazňované úspory se navíc staly pouhou fikcí. V konečném důsledku bylo jejich dosažení násobně dražší než původní stav...

Na samém počátku skandálu, který vedl k pádu vlády, avizovaly všechny strany, právo občanů znovu rozdat karty. Dané slovo pravice, která je jediným viníkem současného politického dramatu, však platilo jen do doby, než měla svůj slib začít plnit. ČSSD pro rozpuštění sněmovny, tedy nejčistší a nejrychlejší cestu, nemá potřebných 120 hlasů. Jako nejsilnější parlamentní strana proto zvažujeme různé další alternativy řešení. Tím je i druhý pokus o sestavení vlády. I když tento postup nese mnohá rizika, je to reálná varianta, jak k předčasným volbám, co možná nejrychleji, dospět.