Děkuji za slovo, pane předsedo. Mám chuť uspořádat malou party, protože jsem se přihlásil někdy před hodinou - samozřejmě chápu a uznávám jednací řád, ale je to takové podivné, když se člověk přihlásí hodinu před tím, než dostane slovo, a přeskočí ho 20 lidí. Ale opakuji, uznávám jednací řád. Je třeba ho změnit.

Souhlasím s některými svými kolegy.

Zaznělo tady toho mnoho a možná budu souhlasit s panem ministrem, že bohužel se neřeklo nic o jednotlivých konkrétnostech toho zákona, toho, co je navrhováno, spíše se vedly obecné řeči, že máme zlé dlužníky a hodné dlužníky, zlé věřitele a hodné věřitele a kdo z nich je lepší a kdo z nich je horší. Samozřejmě dlužit je špatně, to všichni víme, je lepší nedlužit. Občas se stane, že člověk dlužit musí, prostě je potřeba si někde půjčit. To se prostě stává většině z nás. A pak je samozřejmě důležité, že když ten člověk nesplácí, aby to, co by splácet měl, po něm bylo vymáháno nějakou solidní přiměřenou cestou.

Já určitě nejsem a nikdo mě nemůže považovat za nějakého příliš prověřitelského či příliš proexekutorského poslance, konec konců byl jsem jedním z těch, kdo na počátku volebního období podepsali návrhy zákonů, které se věnovaly bagatelním sporům, resp. odměnám advokátů či tomu SJM, které se pak řešilo na úrovni ústavně právního výboru za pomoci Ministerstva spravedlnosti. A troufám si říci, že zásluha na tom, že zde projednáváme tyto věci, jako třeba tento tisk, že jsme projednali odměny advokátů v bagatelních sporech a další věci, to není zásluha Ministerstva spravedlnosti. To k tomu nějakým způsobem pomohlo, ale všechny tyto v uvozovkách výkopy témat, co by se řešit mělo, vzešly od poslanců a i zde se ukazuje, že poslanec není ten, kdo by měl jenom slepě hlasovat pro to, co předloží vláda nebo někdo jiný, ale že je důležité, že poslanci mají zákonodárnou iniciativu, protože právě zde u exekucí se to ukázalo, že je dobré, když poslanci mohou věci řešit a navrhovat změny.