V článku »Další propadák proti restitucím« se do mě obul pan Josef Nerušil z Odboru vnějších vztahů APHA. Vadí mu naše snaha přehodnotit štědrý dar církvím, a tak reagoval na můj článek Referendem proti církevním „restitucím“.

Pominu obecná klišé o komunistech na jedné straně a lidech dobré vůle na druhé (ti prý nebudovali po staletí tyto hodnoty, aby si je nakonec přisvojil stát), či o Třetí říši a Salinově impériu, kde jedině „bylo možné vyvolat plebiscit o něčím majetku“, jak si prý dnes přejeme my. K takové demagogii už nemá smysl se vyjadřovat. Zaměřím se spíše na konkrétní nepravdy, které pan Nerušil uvádí, aby mě zároveň »usvědčil ze lži«.

Nejprve ale přijmu jeho ujištění, že o nabytém majetku nebude rozhodovat Vatikán. Tedy kromě budovy nunciatury ve Voršilské ulici v Praze, kterou již vlastní.

„Majetek bude navrácen jednotlivým farnostem, řeholním řádům a kongregacím a ty jej také budou vlastnit a spravovat,“ poučuje pan Nerušil. Rád to beru na vědomí a zatlačím do podvědomí pochybnosti o tom, že by Vatikán jako nejvyšší článek Římskokatolické církve neměl vůbec nic společného s majetkem této církve, ať už je kdekoliv.

Ostatně, kdyby se naopak dnes rozšířila aktuální idea Vatikánu, která má silný sociální náboj, i mezi církevními hodnostáři u nás, nebylo by to jistě na škodu. Ti se totiž dosud v politice angažovali (a to lze jen těžko popřít), spíše opačně, tedy podporovali českou pravici, která už mnohokrát prokázala, že je jí sociální cítění zcela cizí.