ve kterém se mimo jiné hovořilo o tom, že klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy Evropské unie nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně a že rozhodnutí týkající se řízení masivních migračních toků jsou takovými klíčovými rozhodnutími. Usnesení také obsahovalo formulaci: »Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas se zaváděním trvalých mechanismů k přemisťování uprchlíků do Evropské unie a v jejím rámci na základě povinného redistribučního klíče« i další:»…aby vláda České republiky prosazovala takovou politiku, která by se důkladně zaměřila na objektivní příčiny migrace a zejména prostřednictvím zahraniční a rozvojové politiky a humanitární pomoci, a to jak v rámci opatření na národní úrovni, tak při prosazování společných postupů v rámci Evropské unie«.

Kam jsme se za ten rok dostali, je otázkou. Migrační vlna je v porovnání s loňským rokem znatelně menší, to je neoddiskutovatelný fakt, je však otázkou, z jaké příčiny? Jsou tím důvodem kroky, které podniká Evropská unie včetně diskutabilní dohody s Tureckem, nebo máme důvody hledat jinde, a to přímo v zemích, ze kterých se migruje a situace se tam od té doby mírně stabilizovala, či lze ještě připustit další z možností, a to informovanost dalších případných migrantů od těch, kteří již v Evropě jsou a oznamují do své země původu, že se nenaplnila jejich očekávání a Evropa není takovým rájem, jak si představovali? Zřejmě to bude mix všech tří možností. Osobně se domnívám a jsem přesvědčen, že dohoda mezi EU a Tureckem o návratu a výměně migrantů není samospásná a navíc vyvolala v Turecku jisté očekávání a v Evropě rozvířila všeobecnou debatu o členství této země v Evropské unii. Jak ale víme, jednání o tomto možném kroku se vedou už řadu let. Přístupové rozhovory mezi oběma stranami byly zahájeny v říjnu roku 2005, avšak jejich průběh brzdí řada překážek, které se ani od té doby nepodařilo překonat. Mezi ně patří zejména svoboda vyjadřování, práva kurdské menšiny a vztahy s Kyprem. Z těchto, ale nejen těchto důvodů nejsem v současné době zastáncem dalšího přibližování Turecka do EU a nejsem ani zastáncem zavedení bezvízového styku, neboť bychom neměli být svými partnery tlačeni do kouta a provádět tyto ústupky pro nás zjevně s nevýhodnými podmínkami. Stejně jako v lidském životě, je potřebné docílit symbiózy jiným způsobem, a to co nejférovějším přístupem obou stran, založeným na oboustranné důvěře, žel tento stav zatím nenastal.