Žijeme sice již přes čtvrt století v demokracii a nějakou dobu se zdálo, že tyto cíle už nebudou tolik aktuální, ale jak se v posledních letech ukazuje, tak čert nikdy nespí, a my se musíme mít pořád na pozoru. Mediální prostor ztrácí nezávislost a manipulace s ním přináší takřka neomezené možnosti, k zpochybnění prakticky čehokoliv. Dochází tak k postupné erozi hodnot, práv a svobod, které jsou zásadními atributy demokratického právního státu, a ještě před pár lety jsme si vůbec nedokázali představit, že bychom o ně znovu mohli byť i jen částečně přijít.

To, že to jde a velmi rychle, nám ukazují příklady našich sousedů, kteří s námi v minulosti sdíleli náš osud. V Maďarsku na postupné destrukci systému vzájemných brzd a protivah v rámci dělby moci úspěšně pracují již léta. V Polsku k rázným krokům stačily jen měsíce. Zpravidla je první na ráně ústavní soud. Ten, se moc výkonná snaží ovládnout, tak aby zkoncentrovala ve svých rukou více moci a jednotlivec či skupina se hůře domohla svých nezadatelných a nezcizitelných práv.  Je zjevné, že právě jen závazky vyplývající z členství v EU vládce těchto zemí nutí k určité zdrženlivosti.

Česko se po více než čtyřiceti letech v komunistickém východním bloku vrátilo ke své tisícileté orientaci směrem na západ. V minulé dekádě jsme zapustili kořeny v EU i NATO. Je však otázkou, zda si v našem pověstném „chytráctví“ dokážeme uvědomit, jak cenné jsou pro nás tyto vazby. Je trapné, jak některé naše „elity“ podlézají východu, a některé se tam dokonce jezdí učit, jak stabilizovat společnost. Marně hledám v paměti, co od příchodu praotce Čecha, přišlo z východu dobrého bez přívlastků.