Teď jsem paní ministryni řekl, že ji výjimečně podpořím. Ale ne z toho důvodu, který avizoval pan kolega Papoušek, ale z jiného. Protože si myslím, nakonec jsem o tom hovořil včera, my zcela jednoznačně vymíráme a musíme jako stát udělat něco pro to, abychom minimálně splatili těm rodičům, kteří děti mají a zabezpečí budoucnost tohoto státu, tak splatili náklady a strasti. Samozřejmě mají také radosti, a těch je určitě víc, těm rodičům, kteří se o děti starají, vychovávají a mají je.

Já bych vůbec polemizoval s tím, že myslím, že je filozoficky naprosto nesprávné pojímat tento příspěvek jako příspěvek pro dítě. Jak pro dítě? Když to dítě má dva roky, tři roky, tak mu to někam dáme, uděláme svěřenecký fond, opatrovníka, který bude kontrolovat? To je přece nesmysl. Zkrátka rodiče mají děti, drtivá většina těch rodin a rodičů je zcela normální, takže jim jsou vyrovnávány náklady na jejich děti. A oni také realizují ty peníze, které dostanou. Myslím si, že to je skutečně filozoficky špatně říkat, že to je na to dítě. Protože ony ty děti potom, když je jim víc a spolu s ostatními, promiňte mi to slovo, nesmysly, které se dozvídají o svých právech, ale ne o svých povinnostech v životě, tak potom mohou vznikat problémy. A jako že vznikají, to víte všichni. Vždyť to dítě je učeno odmalička, že to je jeho příspěvek. Ale přece to jsou náklady té rodiny.

Myslím, že tohle je první věc. Druhá věc je, že ano, je to možná pár procent, to pan kolega Dienstbier má zcela jistě pravdu. Je to pár procent rodin, které mají děti, u uvozovkách, „jako rukojmí či výdělečnou činnost“, když to řeknu velmi zkráceně. To znamená, že na ně brali všechny možné dávky, přídavky, zaštiťovali se jimi a sami nemuseli pracovat.

Já jsem přesvědčen, že ten krok je správný, protože tak, jak jsem vycházel z té první teze, to znamená změny filozofie, kterou ale nenavrhuji měnit v tomto zákoně, paní ministryně, já ho podporuji tak, jak je, protože ta cesta zvýšení přídavků je správná. Mimo jiné tedy já se domnívám, že k tomu přídavku nutně musíme přijít, protože příspěvek rodičům na dítě musí být dramaticky vyšší. Protože náklady na jedno dítě jsou sice proměnné, ale přece jenom minimální náklady na dítě dokážeme spočítat. A to je několik tisíc korun, to nejsou stokoruny.