Milí přátelé,

prapodivné letošní Velikonoce jsou pomalu za námi.

Léta jsme byli zvyklí prožívat je v širokém kruhu rodinném, navštěvovat přátele a sousedy. Byly to radostné jarní svátky plné veselých lidových zvyků a dobré nálady z blížícího se jara.

Letos nás Covid a vláda uvázaly doma. Nechci se zamýšlet a mračit nad proticovidovými opatřeními, jakkoli můžu mít své pochybnosti. Chci se zamyslet nad tím, co nám takové zvláštní svátky mohly přinést.

My křesťané považujeme Velikonoce za nejdůležitější svátky roku. Přesto jsme se nemohli setkávat na krásných slavnostních velikonočních obřadech. Ale možná jsme bez záře svící a hlaholu zvonů mohli lépe prožít ticho Bílé soboty a bezdechý úžas žen u prázdného hrobu. Třeba jsme mohli lépe pochopit osamocení Marie a Jana pod křížem. I ticho a samota v kostele, kde má být narváno a má se nahlas zpívat, může přinést své plody.