Předně musím poznamenat, že přijít z privátní sféry do sféry státní je přece jen větší šok, než jsem očekával. Soukromý sektor je v mnoha ohledech méně svázaný přísnými pravidly, která vás limitují a brzdí na každém kroku. Když si například majitelé billboardů vyhodnotí, že pro ně bude výhodnější porušovat zákon a ponechat billboardy u dálnic a silnic I. třídy, jednoduše to udělají. Dobře totiž vědí, že stát jim reklamní poutače nemůže jednoduše pokosit, ale musí s nimi začít zdlouhavě vyjednávat. Je to hra kočky s myší, ve které je stát kočkou, která sice nakonec myš chytí, ale nikdo nechápe, proč jí to tak trvá.

S tím koneckonců souvisí i výstavba dálnic. Úsek nové dálnice se staví zhruba tři až čtyři roky, což není mnoho. Samotná příprava stavby, různá rozhodnutí, povolení, posudky a dohadování ale běží klidně i více než deset let. A není to Ministerstvo dopravy, co to zdržuje. Rozhoduje spousta dalších úřadů, na které nemá ministerstvo žádný vliv, ale i krajská zastupitelstva a samozřejmě soudy. Do toho všeho vstupují občané, kteří sice dálnici chtějí, ale ne za svými humny a konečně ekologové, kteří dálnici pro jistotu nechtějí nikde, i když se často tváří, že kdybychom ji posunuli o kousek dál, byli by třeba o něco vstřícnější. No nebyli.

Tohle všechno jako člověk ze stavební firmy příliš nevnímáte, protože přijdete a rovnou začnete stavět. Zajímavé je, že to nevnímají ani novináři. Posadíte se na ministerstvo a za půl roku už se ptají, kolik jste postavil dálnic. A co teprve za dva roky ve funkci, to už by se podle nich měla dokončovat celá dálniční síť, kterou tu za třicet let svobody stále nemáme, protože to nebylo prioritou. Tím se dostáváme k naší milé opozici. Rozumím tomu, že má za úkol kritizovat vládu za chyby a přešlapy. Jenže oni to mají tak, že jednoduše pohaní a poplivou úplně všechno a všechny. Ministr dopravy je v tomto ohledu ideální cíl.

Přitom to byla právě současná opozice, která v době, kdy vládla, prakticky zastavila výstavbu dálnic a co víc, zastavila i přípravu těchto staveb. Poslední ministr, který přede mnou zahájil výstavbu dálnice na zelené louce, byl Vít Bárta. Ti samí lidé, kteří v době krize radikálně snížili investice do výstavby dálnic, se dnes rozčilují, že nezprovozňujeme nové úseky. Otevírat dálnice, které nikdo nezačal stavět, samozřejmě nelze, ale podle opozice jsou to jen výmluvy. Snědli vajíčka a teď na mě křičí, že chtějí kuřátka. A takových věcí, kde neplatí logika, nemůžete je ovlivnit, a přesto je máte na hrbu, jsou v resortu spousty.