Každého napadne, že jednotnou solidární politiku. Nejen zahraniční, ale i hospodářskou – aby silnější státy neustále nevykořisťovaly ty slabší, jako jakýsi „kanónenfutr“ hospodářského růstu států na severozápadě Evropy. Protože dividendy a další miliardy, které tečou na západ, k „matkám“, nutně musí někde chybět a někoho jiného oslabovat. Jednou z takto oslabených zemí, které přijaly pro ně nevýhodnou, ale ideologicky prosazovanou ideu jednotné měny, je i Řecko. Zaplatilo za to draze ve fázi tzv. hospodářské pomoci německých a francouzských bank, které ho vnitřně zcela vyčerpaly a v podstatě vykradly.

Naproti tomu Turecko si nemá nač stěžovat, ohledně finančních toků z Evropy. Tam je tok peněz jednoznačný. A protože osa sporu leží na turecko-řeckých hranicích, je podpora EU jasná ve prospěch Turecka. To je fakt „an sich“.

K tomu přistupuje podpora NATO. Ve čtvrtek večer vyhlásil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, že Turecko a Řecko zasedly ke společným rozhovorům, které by snad znamenaly bod obratu. Jakmile to v Aténách slyšeli, rozhodně toto prohlášení dementovali. Vychází najevo, že vojenská zastoupení Řecka a Turecka v centrále NATO snad souhlasila s „technickými rozhovory“, ale jak napsal na svůj Twitter Michal Ignatiou, zpravodaj v Bílém domě, „nebylo to konzultováno s politickým vedením“. Atény tvrzení Stoltenberga jednoznačně popírají. Rozhovory prý budou možné, podle řecké vlády, „až turecké lodě opustí řecké pobřežní vody a ukončí výzkum dna řeckého podmořského šelfu“.

Celá tato akce generálního tajemníka NATO, jak píší řecké weby, jen zvýšila podezření řecké vlády, že se zde nehraje úplně čistá hra a spekulují o podpoře tohoto kroku ze strany diplomacie USA a Německa. Pro Turecko je následné řecké dementi vítaným argumentem, kterým poukazuje na to, že „Řekové nechtějí jednat“.