Budu dlouhá! A stejně všechno nezvládnu říct...
Včerejší večer byl neuvěřitelný! V jedné malé kavárně se sešly OSOBNOSTI
(Ta culíkatá fanynka, co je pozvala nespala strachy i dojetím noc předtim i potom).
A ty osobnosti nejenomže vyprávěly, jak bořily zdi totality a budovaly prostor svobody, ale svou přítomností bořily zdi nové, vystavěné mezi politickým a občanským světem a mezi politickými spektry vzájemně. Mezi mé přátele k kruhu ODS přijali pozvání i představitelé Starostů pro občany, či KDU-CSL, ale i mluvčí Charty, zakladatelé OF, disidenti či lidé dnes politicky neaktivní, ale občansky zapojení, starostové, bývalí poslanci.
A co měli společného ? Vzpomínky, pokoru a vnitřní víru, že to mělo a má cenu!
Poděkování patří všem, kteří tento výjimečný večer umožnili
(nezvládnu Vás všechny citovat, omlouvám se). Výslovný a upřímný dík patří paní poslankyni Mirce Němcové, která mě v iniciativě tento večer uspořádat svou záštitou podpořila a jejíž slova byla pohlazením, Petrovi Palovčíkovi, který diskuzi moderoval, když mě by došla slova, Míše Krátké alias LaPapule za zapůjčení portrétů tváří undergroundu a Lence Schreiberové, která strhujícím způsobem přečetla autobiografickou povídku z dob totality pana Františka Coufala. Děkuji všem, kteří včera byli s námi i tenkrát u toho!
V úvodu večera jsem vyprávěla svou pubertální hru “na komunistu”. Hrávala jsem ji z nudy cestou domů autobusem, koukala na lidi a říkala si, byl to komunista nebo byl by dneska, kdyby? A byl, protože musel? A když nemusel a byl, je křivej nebo blbej? A co bych dělala já?
Už tu hru nehraju. Ale ona nekončí. Dilema, kam si ve společnosti stoupnout a proč, je tu pořád. A včera jsem si potvrdila, že “bejt či nebejt” není o systému ale o svobodném rozhodnutí vždycky a všude!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
