Současný konzumní způsob života tuto tradiční soudržnost téměř vytlačil. Stále více lidí je přesvědčeno, že jsou na světě proto, aby byly uspokojeny jejich nároky. Pokud se osobní spotřeba stane jediným kritériem hodnocení věcí veřejných, sotva kdo bude ochoten pracovat ve prospěch společného dobra. Takovému pojetí vyhovuje spíše vládnutí nějakého mocnáře, který se o nás postará a také za nás vše vyřeší a rozhodne. To je spolehlivá cesta, jak za pohodlí a jednoduchost prodat svoji svobodu.

Demokracie není zdaleka jen jakýsi systém, který lze kdekoliv nějakým nařízením zavést. Snaha o její vývoz do různých zemí světa vždy pohořela. Demokracie pro svoji funkčnost nezbytně potřebuje občany, kteří se zajímají, kriticky uvažují, pro které není společné dobro jen jakýsi archaický pojem. A mají odvahu podle toho také jednat. To všechno stojí nějaké úsilí i rizika. Lenochům a bázlivcům demokracie nikdy mnoho potěšení nepřinese.