Aby nedošlo k mýlce – nejsem příznivcem různých nadbytečných povinností pro firmy a podnikatele, na druhé straně nemám ambice rušit dopravní značky, protože lidé jsou přece rozumní a sami dopravní situace zodpovědně zvládnou. Jsem liberál, nejsem naivní. Ovšem jestli mi při vyslovení nějakého termínu naskakuje husí kůže, pak jsou to ženské kvóty.

A tak když ministři Milan Chovanec a Jiří Dienstbier přišli s návrhem změny volebního zákona, podle které by strany, které ve sněmovních a krajských volbách nesplní povinnost třetinového zastoupení žen na kandidátce (a v každé trojici a v první dvojici), dostanou méně peněz na příspěvcích na mandát, zachvátila mě husí kůže od paty až po ucho. Plně chápu, že veřejnost i politici samotní volají po tom, aby v politice (od komunálu po sněmovnu) bylo více žen. Ať chceme nebo ne, pohled ženy na svět a způsob jejího uvažování i chování je ve všem dobrém i zlém jiný, než u nás u mužů. Rovněž zastávám názor, že by více žen političek naší politice pomohlo. Jenže jedním dechem dodávám – kvalitních političek, které o svět politiky samy mají zájem a chtějí se do něj aktivně zapojit.

Myslím si také, že nemá cenu si něco nalhávat. V současnosti je žen, které mají zájem se do politiky aktivně zapojit, velmi málo.

Politickou kulturu a politiku obecně jednoduše nespasí ženy, které na kandidátky napíšeme, protože k tomu někdo vydá směrnici či kvóty. Tudy cesta opravdu nevede, efekt pak bude opačný, než jaký je deklarován. My musíme začít s tím, že budeme přirozeně dávat prostor ženám už na obecní úrovni, v rámci politických stran v těch nejmenších buňkách, které mají. Budeme zde hledat ženy, které o práci v politice budou skutečně stát.