Když Miloš Zeman při návštěvě olomouckého kraje informoval veřejnost, že jednal s čínskou delegací, která chce nakupovat významné české podniky a investovat nemalé miliardy v ČR, vzbudil pozornost. Příliv přímých zahraničních investic (FDI, Foreign Direct Investment) je u nás už více jak dvě desítky let běžnou realitou.

Zde však jako by působily dozvuky prezidentovy nedávné ostře sledované návštěvy Číny, provázená prezentací Petra Kellnera i krtečka od Zdeňka Milera. Otázkou je ale proč by v ČR měl asijský kapitál chybět?

V devadesátých letech souvisela většina FDI do zemí střední a východní Evropy s velkou privatizací. Od konce minulého století je lákáme už do soukromého sektoru a na vlastní pobídkový systém. Objem poskytnutých investičních pobídek ve formě dotací a odpuštěných daní jde do desítek miliard Kč z veřejných peněz. S pohybem kapitálu souvisí i otázky mezinárodního daňového plánování a mimotržně deklarovaných cen.

K roku 2013 dosáhl objem kumulovaných FDI v ČR 2, 67 bilionu korun. Z toho 27% jsou to investice holandské, 14% rakouské a 11% německé. Jen pomalu narůstají investice z Asie, nejvíce korejské (2,5%) a japonské (1,1%). Čínští investoři tu dosud byly doslova jen ve stopovém množství. V zahraničně obchodní bilanci ČR představuje ČLR dosud pouhých 5%. Přitom ČLR e stává ekonomickou supervelmocí a obchodní i investiční partnerství s ní by mělo být vnímáno jako strategická záležitost. Debata o lidských právech by neměla znamenat, že toto přestaneme vnímat.