Poslanecká sněmovna 25. března 2014 podpořila více jak ústavní většinou usnesení k dění na Ukrajině. Odmítla násilnou anexi Krymu jako části území Ukrajiny, podpořila společný postup v rámci EU a NATO při řešení situace a také požádala vládu aby se věnovala situaci českých krajanů na Ukrajině.

Stanovisko podpořila část pravicové opozice, levicová opozice usnesení nepodpořila a to především z internacionálních a antiimperiálních východisek a z obav, že nabízená řešení situaci ještě zhorší. Volba přeci není mezi britským či německým, americkým či ruským imperialismem. Levice nemůže stát na jedné straně studené či horké války o dělení světa. Ani dnes, kdy hrozí návrat do časů studené války, nejde o souboj dobra se zlem. Ztráta strategické protiimperiální orientace by mohla skončit diskreditací levice.

Varovat by nás měl známý historický příklad. Sto let po pádu Bastily si založili socialisté a odbory ze všech významných zemí Evropy mezinárodní organizaci pracujících, která vešla do dějin jako Druhá internacionála. V listopadu 1912 se ještě sešel její mimořádný kongres v  Basileji, který vyzval k odporu proti válce. Ukázalo se však, že většina evropských socialistů už nechce dodržovat zásady internacionalismu, ale podporuje válečné cíle vlád svých zemí.

Mnozí socialisté tehdy vyměnili internacionalismus za loajalitu se svým buržoasním státem chystajícím se do války a ještě to měli za vlastenecké. Druhá internacionála se díky tomu rozpadla na znepřátelené frakce, které svalovali vinu za přípravu války jedna na druhou. Oblbující propaganda hnala lidi proti sobě pod patriotickými a národními hesly, ale zakrývající reálné imperiální zájmy. Druhá internacionála nakonec definitivně přestala fungovat v roce 1916.