O efektivnosti přerozdělování peněz pro vědu je potřeba hovořit. Objem financování vědy a výzkumu je stále pozadu. V současnosti je vyčleněná částka cca 26,6 mld. Kč. Podíl výdajů na HDP je v ČR stále za většinou států evropské patnáctky, patří však k nejlepším z nových členských zemí. V celé EU se považuje za žádoucí vkládat do této oblasti alespoň 1% HDP státních výdajů, to ČR nedosahuje a nízký je i podíl soukromého sektoru. Celková podpora výzkumu a vývoje v ČR by měla při zapojení soukromých zdrojů a zdrojů EU dosáhnout 3% HDP. Tento požadavek samozřejmě není v rozporu s požadavkem větší ekonomizace vědy.

Pokud jde o systém přerozdělování peněz pro vědu, tak zavedené tzv. objektivní administrativně mechanické hodnocení je nešťastné. Samozřejmě nějaká pomocná kriteria jsou užitečná. Nesmí se ale absolutizovat a musí dojít k posílení transparentnosti a demokratičnosti rozhodování a většímu propojení vědy s potřebami hospodářské praxe. Toto je klíčové kriterium pro rozvoj excelentních pracovišť a zánik slabých institucí. Novela pravidel by se měla týkat i čerpání fondů EU na tyto účely. V roce 2009 byla schválená reforma institucionálního financování výzkumu, která znamená postupné snižování objemu institucionálních prostředků čerpaných Akademií věd ČR (dále jen AV ČR) a navazující bodovací systém je problém – nejde jen o patentovou byrokracii, ale o skutečné výsledky na trhu popř. zisk z licencí. A reforma také nešťastně postavila proti sobě AV ČR a vysoké školy. 

Akademický výzkum není samozřejmě jen o bezprostřední užitkovosti. Infrastruktura pro tvořivé uchopení světa je složitější věc. A AV ČR se snaží uhájit své specifické postavení. Ovšem i na úkor vysokých škol, i když ty si podle stoupenců AV ČR mohou úbytek financí dotovat z jiných peněz. AV ČR je přitom také školící pracoviště. Je nepřirozené, když se v ústavech AV ČR školí, ale vedení je možné jen z vysokých škol. Řešení je ve větším propojení vysokých škol s AV ČR v rámci nového systému péče o vědecké talenty.