V referendu o vstupu ČR do EU v roce 2003 hlasovalo pro 73,3% zúčastněných voličů. Bilance úspěchů a neúspěchů uplynulého desetiletí mění původní nadšení pro život ve společném evropském domě na vystřízlivění Platí, že mimo EU by nám nebylo lépe, ale na současné nespokojenosti s podílí jak naše neschopnost využít nabídnuté šance, tak i problémy, kterými prochází samotná EU. Nelze říci že toto období patří k těm nejhorším, ale kumulace problémů je značná a je jasné že naše evropské soužití potřebuje nový impuls.

Zřejmé jsou výhody společného trhu pro 500 milionů lidí a možnost volného pohybu pracovních sil i kapitálu. Ty působí na národohospodářské úrovni, ve vztahu k růstu hospodářského výkonu, k rozšíření obchodu se zeměmi EU a k přílivu přímých zahraničních investic .Start v EU nepřinesl šok, kterým strašili euroskeptici, ale vývoj mohl být přeesto lepší. Už etapa přístupového období (1993-2003) nebyla příliš využita a kritiku si zaslouží i vyjednaná přechodná ustanovení.

Přínosem měla být politika konvergence, tedy sbl,ižování úrovně ČR k vyspělým zemím. O reálné konvergenci můžeme mluvit do roku 2008. Přínos k růstu HDP bývá uváděn cca 1 p.b. ročně (ČR je dnes na 16. -17. místě v EU28). Ovšem toto sbližování bylo v krizi zastaveno a po pětileté recesi jsme své postavení v EU spíše zhoršili. ČR mohlo pomoci, že byla čistý příjemce eurozdrojů, ovšem zde patříme spíše k problémovým zemím. Za období 2007-2013 zbylo k čerpání ještě 300 mld Kč