Posledních 12 let byl poslanec Evropského parlamentu za KSČM. Známý jako nesmírně sečtělý polyglot a výrazná osobnost s doslova obžerným vztahem ke knihám a různým vědomostem Byla to pro něj životní potřeba i životní způsob. Vše to hltal a  využíval v nekonečné lavině argumentů a citací.

Způsobem jak servíroval fakta budil polemiky a probouzel debaty. I když mu nebyl cizí morální patos, vždy se z knih snažil uvolnit racionalizační potenciál, vektor pravdy.

Babylon na soudruhy

Znal jsem ho přes třicet let a vždy, když jsme někde spolu byli, vracel se z nájezdů na místní knihkupectví či antikvariáty s plnou náručí různých tisků všemožných témat a ve všemožných jazycích. Před rokem 1989 jsme se potkali na půdě základního výzkumu, kde naše pracoviště řešila úkol  prognózy země do roku 2010. 

Ode mne starší Míla přicházel jako již zkušený a uznávaný vědec z Filosofické fakulty University Karlovy, já jako začínající vědecký elév z Vysoké školy ekonomické.  Brilantní a kontroverzní mozek byl už tehdy a zůstal takový po celý život. Akcentovat v této souvislosti jen jeho nepraktičnost či některé osobní problémy by bylo malicherné  Byl formátem ve své generaci výjimečným.

Když jsme ho poznal, byl Míla Ransdorf na rozdíl ode mne už člen komunistické strany. A už svojí existencí pomáhal rozbíjet pocit, že jde jen o spolek kývalů zacementované moci, že hnutí ůž nebude mít perspektivu. Jako idealista byl straník značně nepoddajný, žádné poslušné kolečko v partokratickém soukolí. Ale jeho nadšení pro spravedlivější svět mu lidé mohli věřit. Jinde by jistě kariéru udělal mnohem oslnivější. A utrpěl by méně šrámů při srážkách s blbci a nenávistníky. Měl odvahu říkat věci, které se nenosily. Už v časech perestrojky dával najevo svůj kritický názor  na nehnutost českých režimních poměrů, v podstatě zastával důsledně proreformní postoj. Také počátkem roku 1989 podepsal dopis vědců premiérovi Adamcovi, aby byli propuštěni z vězení kritikové režimu.