Družstevní hnutí má u nás hluboké kořeny. Je spravedlivější oproti klasické kapitalistické firmě, pokud jde o rozdělování vytvořené nadhodnoty zpět k jejím tvůrcům. Na světě se různým kooperativům věnuje téměř miliarda členů. Silné zastoupení není jen v Evropě a USA, ale také například ve třetím světě, zejména v Indii. Součástí družstevní demokracie je princip rovnosti členů, mají buď podnikatelské funkce, nebo zajišťují potřeby svých členů.

Družstevnictví samo o sobě samozřejmě není kardinální lék na všechny neduhy dnešního světa, ale jeho role by v ekonomice mohla a měla sílit. Těžba surovin, energetika, doprava budou i nadále doménou státu. Stejně jako musí mít své místo i individuální podnikání. Ale jsou oblasti, kde kooperativní přístupy by mohly být cenné. Nejen v oblasti zemědělství, spotřeby nebo bydlení, ale i výrobní družstva mají své místo. V ČR je dnes kolem šestnácti tisíc družstev, z nichž jedenáct tisíc je bytových. V sektoru družstevního bydlení bydlí na jedenáct procent občanů ČR.

Je škoda, když v zemi s dlouhou družstevní tradicí je tato forma hospodaření mimo pozornost. Družstevnictví pomáhá i dnes dílčím způsobem stabilizovat zaměstnanost a tlumit výkyvy v době krizí. Podporujme tedy iniciativy obcí, měst a regionů ke vzniku družstev. A to i ve sféře sociálních podniků. Perspektivy českého zemědělského družstevnictví jsou do značné míry závislé na urychleném dokončení takových transformačních kroků, které by vyřešily jejich vnitřně rozpornou vlastnickou strukturu.