Bludný kruh nepoliticko politické cesty Andreje Babiše krajinou českého populismu možná konečně narazí na realitu. Na jejím startu bylo nahrazení volebního programu koblihami. A pokračovalo to mnohoznačným programovým prohlášením vlády vyhýbající se skutečným problémům (jako např. daně či tzv. církevní restituce). Prubířským kamenem kursu Babišovy rádoby nepolitické politiky nyní možná bude reforma penzijního systému. K tomuto tématu už v rámci jasné ústavní odpovědnosti ministra financí nestačí jenom opakovat „makám“.

Najednou vyplývá na povrch, že prosazovat zájmy Agrofertu je jednodušší než hájit zájmy státu a jeho občanů. Vláda sice deklarovala společnou koaliční vůli ukončit kritizovaný soukromý 2. pilíř penzijního systému k 1.1. 2016, ale předseda ANO2011 najednou začal vypouštět signály že „je to možná blbě“. Kde zůstalo jeho nesmlouvavé vymezení vůči vládě Petra Nečase ? Tento týden na ČT24 začal vykládat, že „zrušení 2. pilíře by asi byla škoda“ a začal se kát „neumím si představit, kdo teďka vymyslí nějakou zázračnou důchodovou reformu.“ Na bilboardech ANO2011 přitom uhrančivě hlásal: "Bude na důchody."

Tou realitou, na kterou Andrej Babiš narazil, není až tolik realita ekonomická. Protože fakt, že zavedené dobrovolné soukromé penzijní pojištění není schopno garantovat výraznou kapitalizaci vložených zdrojů je poměrně známý. Takže jde o zájmy politické - koncentrovaně vyjádřeno jde o střet principů solidarity a zásluhovosti. Státní 1. pilíř spojený s určitým valorizačním schématem prostě zahrnuje větší redistribuci zdrojů – ať již mezi bohatými a chudými pojištěnci, tak i ve vztahu k daňovým poplatníkům. 2. pilíř přináší ekvivalentní nadlepšení ve vztahu k individuálnímu vkladu a výsledkům investování na kapitálovém trhu.