Zpráva obletěla svět. Z Haškova proslulého románu známe, jak už druhý den oznamovala dobrému Švejkovi jeho posluhovačka paní Müllerová, že toho z Konopiště, tlustýho, nábožnýho, práskli z revolveru. Tato událost se stala roznětkou pro válečný konflikt v rozsahu, který do té doby lidstvo nepoznalo. Na jeho konci bylo 16 milionů mrtvých a pád čtyř velkých monarchií – rakouské, německé, ruské a osmanské.

Sarajevskými událostmi se dnes zabývá tisíce knih. Lze ale říci, že skutečnou příčinou vypuknutí světové války nebyla ani ztráta pretendenta rakouského trůnu ani nacionální napětí na Balkáně. Konflikt by nejspíš vypukl i kdyby se arcivévoda Ferdinand vrátil ze Sarajeva živ a zdráv a posléze se ujal trůnu. Byly to obecně imperiální ambice tehdejších mocností i hamižnost jejich ekonomických elit. A dnes jde o to, aby se nemohl opakovat scénář takového zničujícího vývoje

Když se tehdy Vídeň rozhodla rozšířit svoji „civilizační misi“ na jihovýchod, anektovala v roce 1908 Bosnu a Hercegovinu k habsburské koruně a šilhala až k Soluni. Tento krok logicky zvýšil napětí mezi mocnostmi. Nešlo jen o střet s již upadající a formální mocí sultána. Za podstoupení Bosny vyplatila Vídeň Cařihradu mnohamilionové odškodné.

Na Balkáně bylo ale citlivé pole ruské politiky, protože ruské impérium mělo zájem o přístup k středozemnímu moři. O pronikání na Balkán a do Turecka mělo zájem i Německo. Přes Balkán měl např. vést německý projekt bagdádské dráhy, která měla končit až u bran Indie. S Francií a Anglií se utkávalo zejm. Německo v různých koloniích, zřejmý byl sílící konflikt o naftu.