Stížnost koalice PirSTAN k Nejvyššímu správnímu soudu, ve které se domáhá přiznání jednoho (dalšího) poslaneckého mandátu ve volebním kraji Vysočina na úkor hnutí ANO - a také odebrání poslaneckých mandátů zákonodárcům hnutí SPD Karle Maříkové a Jaroslavu Dvořákovi ve prospěch jiných dvou jejich kandidujících stranických kolegu - velmi dobře nasvítila slabá místa, paradoxy a vyložena negativa nového systému voleb do Poslanecké sněmovny, který nahradil ten předchozí, zrušený velmi pochybným rozhodnutím Ústavního soudu z února letošního roku. Bez ohledu na to, že stížnost Pirátů a Starostů je věcně neodůvodněná a neoprávněna, což bude ještě podrobněji rozebráno dále.

Koalice PirSTAN ve své stížnosti tvrdí, že Státní volební komise v procesu přidělování mandátu subjektům, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, pochybila v tom ohledu, že v prvním skrutiniu rozdělila 199 mandátů a pro druhé skrutinium tak zbyl tudíž k přidělení už pouze jeden jediný mandát, přikázaný koalici SPOLU ve Středočeském kraji. Zatímco, dle Starostů,  mělo být správně  do druhého skrutiniu přesunuto, a následně rozděleno mezi subjekty, které se do Poslanecké sněmovny dostaly,  celých sedm mandátu.

A odtud poté plynou i koalicí PirSTAN požadované změny v personálním rozdělení těchto mandátů, které by znamenaly i celkové lehce odlišný poměr  sil ve složení nové Sněmovny -  o jeden mandát vyšší zisk v její prospěch, a tedy i ve prospěch její zamýšlené budoucí vládní aliance se spřízněnou koalicí SPOLU, oproti současnému stavu.

Aniž bychom znali podrobnosti soudní stížnosti koalicí PirSTAN, lze přesto konstatovat, že nemá oporu v platném volebním zákoně ani v realitě.

Proč je stížnost PirSTAN neoprávněná. A v čem je volební systém pochybný.