Doležal (SPD): Systém voleb do Poslanecké sněmovny vyžaduje okamžitou revizi a změnu

28.10.2021 11:45 | Komentář

Výsledky voleb směřují k soudu. O co jde v nejsledovanější a mediálně nejznámější volební stížnosti?

Doležal (SPD): Systém voleb do Poslanecké sněmovny vyžaduje okamžitou revizi a změnu
Foto: archiv
Popisek: Ekonom a politolog ing. Tomáš Doležal je koordinátorem hnutí Svoboda a přímá demokracie v okrese Praha-východ.

Stížnost koalice PirSTAN k Nejvyššímu správnímu soudu, ve které se domáhá přiznání jednoho (dalšího) poslaneckého mandátu ve volebním kraji Vysočina na úkor hnutí ANO - a také odebrání poslaneckých mandátů zákonodárcům hnutí SPD Karle Maříkové a Jaroslavu Dvořákovi ve prospěch jiných dvou jejich kandidujících stranických kolegu - velmi dobře nasvítila slabá místa, paradoxy a vyložena negativa nového systému voleb do Poslanecké sněmovny, který nahradil ten předchozí, zrušený velmi pochybným rozhodnutím Ústavního soudu z února letošního roku. Bez ohledu na to, že stížnost Pirátů a Starostů je věcně neodůvodněná a neoprávněna, což bude ještě podrobněji rozebráno dále.

Koalice PirSTAN ve své stížnosti tvrdí, že Státní volební komise v procesu přidělování mandátu subjektům, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, pochybila v tom ohledu, že v prvním skrutiniu rozdělila 199 mandátů a pro druhé skrutinium tak zbyl tudíž k přidělení už pouze jeden jediný mandát, přikázaný koalici SPOLU ve Středočeském kraji. Zatímco, dle Starostů,  mělo být správně  do druhého skrutiniu přesunuto, a následně rozděleno mezi subjekty, které se do Poslanecké sněmovny dostaly,  celých sedm mandátu.

A odtud poté plynou i koalicí PirSTAN požadované změny v personálním rozdělení těchto mandátů, které by znamenaly i celkové lehce odlišný poměr  sil ve složení nové Sněmovny -  o jeden mandát vyšší zisk v její prospěch, a tedy i ve prospěch její zamýšlené budoucí vládní aliance se spřízněnou koalicí SPOLU, oproti současnému stavu.

Aniž bychom znali podrobnosti soudní stížnosti koalicí PirSTAN, lze přesto konstatovat, že nemá oporu v platném volebním zákoně ani v realitě.

Proč je stížnost PirSTAN neoprávněná. A v čem je volební systém pochybný.

Ve druhém skrutiniu lze totiž rozdělit pouze tolik mandátů z celkových dvou set, které nebyly přiděleny stranám, hnutím a koalicím ve skrutiniu prvním. A to Státní volební komise bezezbytku dodržela.

V prvním skrutiniu totiž skutečně mělo dojít – a také došlo - k adresnému rozdělení 199 poslaneckých mandátů. A nechybělo mnoho  k tomu, aby jich zde bylo rozděleno rovnou celých 200 a druhé skrutinium by se tak vůbec nekonalo.

A nebylo to zaviněno žádnou chybou Statni volební komise, nýbrž souhru několika specifických faktorů který  letošní změna  volebního systému umožňuje: Enormně vysoký počet propadlých hlasů (přes jeden milión), tedy hlasů odevzdaných voliči subjektům, které nedosáhly požadovaného kvora pro postup do prvního skrutinia - 5 procent pro samostatné kandidující strany a hnutí, 8 procent pro dvoučlenné koalice a 11 procent pro vícečlenné koalice, nízký počet (4) subjektů které kvora potřebná pro přístup k poslaneckým mandátu překročily a použití tzv. kvóty Imperiali pro výpočet krajského volebního čísla v prvním skrutiniu, které se odehrává čisté na úrovni volebních krajů a  které vychází z jednotlivých krajských volebních výsledků.

Přičemž kvóta Imperiali generuje, že všech známých volebních kvót, vždy nejnižší představitelné volební číslo v příslušném volebním obvodu -  a tedy i umožňuje rozdělit maximální počet disponibilních mandátu již právě prvním skrutiniu. A přesně to se nyní stalo.

A nejenom to. V praxi se naplnilo jedno z rizik, které s sebou aplikace kvóty Imperiali nese, a to je skutečnost, že při jejím použití lze, zejména v menších volebních krajích a ve volebních krajích střední velikosti, kde se přiděluje citelně méně mandátu než v největších volebních krajích, rozdělit v prvním skrutiniu dokonce více poslaneckých křesel, než má daný kraj dle úvodního přepočtu, jež rozdělí 200 poslaneckých mandátů mezi našich 14 volebních krajů, k dispozici.

To se v letošních volbách přihodilo ve třech volebních krajích, kde podmínky pro přidělení mandátu v prvním skrutiniu (dosáhnout násobku tzv. krajského volebního čísla určitým celým číslem)   byly naplněny vždy v o jednom případě více, než kolik volební zákon finálně umožňoval.  

Jednalo se o Olomoucký kraj (případ druhého mandátu pro hnutí SPD), Kraj Vysočina („žalovaný“ případ druhého mandátu pro koalici PirSTAN) a Pardubickém kraj (případ čtvrtého mandátu pro hnutí ANO).

To jest, že v těchto krajích bylo v prvním skrutiniu dle pravidel přepočtu hlasů na mandáty v prvním kroku rozděleno vždy o jeden mandát více, než kolik činil maximální počet poslaneckých mandátu těmto krajům předurčen úvodním, výchozím přepočtem nového volebního systému, který předchází konkrétnímu přidělování mandátu mezi jednotlivé subjekty.

Zákon ovšem zná řešení i pro takovéto případy. Spočívá v tom, že ten mandát (mandáty) v prvním skrutiniu neobdrží subjekt resp. subjekty, které vykazují nižší zbytek dělení než subjekt (subjekty), kterému připadl poslední mandát z počtu, který danému kraji náleží. A to přesto, že i v jeho (jejich) případě byl naplněn požadavek dosažení příslušného násobku krajského volebního čísla.

Je to spravedlivé? Asi ne. Logické by bylo, kdyby na poslanecký mandát dosáhl každý subjekt, který náplní požadavek dosažení příslušného násobku krajského volebního čísla. V případě kombinace letošních volebních výsledků a použití kvóty Imperiali by ovšem takto bylo v prvním skrutiniu rozděleno 202 mandátu, přičemž ústavou pevně daná "kapacita" Poslanecké sněmovny činí pouze 200 mandátů. Určitá korekce je tedy - za současného ústavního stavu - nezbytná, byť nikoli nutně spravedlivá.

Cesty ven

Pokud bychom ovšem v budoucnu nechtěli jít  „německou“ cestou. Při volbách do německého Spolkového sněmu  totiž bývá – díky specifickému volebnímu systému, kde vedle sebe na celém území státu kandidují klasické stranické kandidátní listiny i jednotliví kandidáti v jednomandátových volebních obvodech – taktéž pravidelně rozděleno, a to dokonce o mnoho, více mandátů, než kolik (598) předpokládá příslušný zákon. Zde se ovšem tyto mandáty nikomu neodebírají a „neškrtají“, nýbrž – jako tzv. „převislé“ mandáty – zvoleným stranám a kandidátům zůstávají a Spolkový sněm tak mívá v praxi pravidelně třeba i přes 700 poslanců. U nás by toto tedy obnášelo zrušení ústavního požadavku na to, aby Sněmovna měla striktně vždy 200 poslanců.

Mnohem čistším řešením by však byla co nejrychlejší změna našeho volebního zákona ve smyslu nahrazení kvóty Imperiali pro výpočet krajského volebního čísla jinou kvótou, která přidělení vyššího počtu mandátu, než  které jsou v kraji k dispozici, neumožní. Například kvótou Hare nebo Haggenbach-Bischoff.

Pokud k takové změně nebude většinová politická vůle, tak by alespoň v každém  každém případě měly mít tzv. „převislé“ mandáty ve druhém skrutiniu přednost před všemi ostatními.

Úplně nejlepší variantou by ovšem bylo nahrazení současného volebního systému dvou skrutinii a volební kvóty poměrným  systémem volebního dělitele, který jednoznačně, předvídatelné a nezpochybnitelně rozdělí všechny poslanecké mandáty hned v prvním, a  zároveň jediném, skrutiniu.

Systémem tohoto typu byl náš předchozí volební systém do Poslanecké sněmovny, který zrušil Ústavní soud. Ovšem nikoli proto, že by zavrhl systém volebního dělitele jako takový, ale z toho důvodu, že z hlediska požadavku zásad poměrného zastoupení nepovažoval za vhodné používat ve statě se 14 nestejně velkými volebními obvody konkrétní, v našem případě d’Hondtovu, metodu volebního dělitele.

Ale to bylo, a je, možné řešit změnou tohoto dělitele za jeho poměrnější alternativu, např. za dělitel Sainte-Laguë nebo tzv. dánský dělitel A nikoli zbouráním celého systému a jeho náhradou mechanismem, který je ve všech ohledech horší, méně poměrný a generující nejrůznější nesrovnalosti a excesy.

Systémem, který je projevem umělého volebního inženýrství bez jakékoli logiky. Systémem, který kromě již zaznamenaných a popsaných nespravedlností umožňuje i vznik některých dalších, které už jsou na hranici ústavního principu rovnosti hlasů a poměrného zastoupení, anebo i za ním.

Na některé z nich ostatně autor tohoto textu upozorňoval již letos na jaře v této analýze, viz zde.

PirSTAN střílí na špatný terč

Ale zpět k volební stížnosti koalice PirSTAN. Jde o stížnost irelevantní, neboť ve  druhém, skrutiniu se  celostátně přiděloval pouze jeden mandát, který připadl koalici SPOLU, jelikož měla nejvyšší součet zbytků dělení v jednotlivých krajích po prvním skrutiniu.

A pouze a jedině ve druhém skrutiniu se mohou porovnávat mezi sebou  výsledky stejného  subjektu napříč kraji v rámci počtu mandátu, které tomuto subjektu ve druhém skrutiniu připadly.

Což se  letos hnutí SPD vůbec netykalo, a tak ani není důvod, aby v rámci jeho poslaneckého klubu docházelo k jakýmkoli změnám v personálním přidělování mandátů, což „pirátsko-starostenská“ žaloba také požaduje.

Žádné chyby se v tomto punktu Státní volební komise nedopustila. Karla Maříková i Jaroslav Dvořák, platnost jejichž zvolení Piráti a Starostové zpochybňují, řádně získali mandát už přímo v prvním skrutiniu, protože SPD v „jejich“ krajích (Karlovarském a Zlínském)  získala potřebný násobek  volebního čísla.

Podobně neoprávněný je požadavek koalice PirSTAN na dodatečné přidělení dalšího (druhého) mandátu ve volebním kraji Vysočina, který by měl být současně odebrán hnutí ANO. Není k tomu důvod. Ve volebním kraji Vysočina bylo k dispozici pro první skrutinium k rozdělení 10 poslaneckých mandátů. Podmínky pro jeho přidělení byly splněny v případě 11 kandidátů, a tak muselo přijít na řadu výše zmíněné pravidlo tom, že jeden (poslední) mandát neobdrží ten subjekt, který měl v prvním skrutiniu nejnižší zbytek dělení. A to byla právě koalice PirSTAN -  s o 1 008 nižším zbytkem než „předposlední“ hnutí ANO.

Pokud bude volební soud v případě stížnosti Pirátů a Starostů rozhodovat nezaujatě, věcně, v souladu se zákonem a vyžádá si podklady a stanoviska kompetentních specializovaných právníků a politologů, nemůže jí vyhovět.

Vady volebního systému a jejich politické důsledky

Což ovšem neznamená, že nový sněmovní volební systém při jeho prvním použití zafungoval bezvadně a nevyžaduje žádné změny. Právě naopak.

Kromě řešení otázky „převislých“ mandátů – či jeho příčiny, kombinace dvou skrutinií a volební kvóty Imperiali - jde i o samotný mechanismus určení počtu poslanců volených v jednotlivých  volebních krajích, který dále generuje velmi disproporční rozdíly v podílu zastoupení těchto krajů v Poslanecké sněmovně, a který působí v menších  volebních krajích v neprospěch politických subjektů s voličskou podporou pod cca 10 procent hlasů.

Mimochodem - oproti předchozím volbám do Sněmovny v roce 2017 v tomto směru (rozdělení poslaneckých mandátů mezi volební kraje)  došlo k pouze jediné změně: Volební kraj Praha obdržel o jeden mandát méně (23 místo 24) a Ústecký kraj o jeden mandát více (14 namísto 13). Čili pouze naprosto kosmetická úprava, přičemž nejmenší kraje zůstaly tzv. „na svém“.

Velmi diskutabilní je i design převodu hlasů na mandáty v prvním – a tedy zcela zásadním a určujícím – skrutiniu. Jde, i slovy únorového nálezu Ústavního soudu,  o ustavení Poslanecké sněmovny cestou čtrnácti separovaných voleb ve čtrnácti samostatných volebních krajích bez vzájemného propojení výsledku voleb.

Což ve volbách silně zvýhodňuje ty politické subjekty, které disponují nejsilnější podporu v největších (Praha, Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský) volebních krajích. Letos se zde rozdělovalo 93 mandátů, tedy 46,5% z jejich celkového počtu.

Což tentokrát enormně zvýhodnilo koalice PirSTAN a SPOLU. Tyto subjekty totiž porazily blok hnutí ANO a SPD celkově o 16 mandátů, v poměru 108:92. Přičemž v Praze o 11 mandátů a ve Středočeském kraji pak o 6 mandátů.  Tam se tudíž letošní volby rozhodly, protože v součtu zbývajících 12 krajů má blok ANO a SPD  o 1 mandát více než „Pětikoalice“…

Pro celkový výsledek voleb  - a následný povolební poměr sil ve Sněmovně - tak pomalu přestává být nejdůležitější celkový nominální počet voličských hlasů odevzdaný jednotlivým volebním subjektům, ale mnohem více to, jak silné budou tyto subjekty ve čtyřech největších volebních krajích, kde se volby dle stávajícího volebního systému rozhodují.

Převzato z profilu.

Článek byl převzat z Profilu Ing. Mgr. Tomáš Doležal, Dis.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Šmarda (ČSSD): Je to strašná ubohost. Strašná a směšná

22:07 Šmarda (ČSSD): Je to strašná ubohost. Strašná a směšná

Komentář na facebookovém profilu ke kompru, které na sociálního demokrata někdo rozesílá