Dobré odpoledne. Jsem trošičku, nechci říct zděšen, asi jsem to mohl čekat, ale zaražen, jaký slovník, jaké škatulkování zde můžeme zažít v Poslanecké sněmovně. Aby tady z úst jakéhokoli relevantního politika zaznívalo: extrémní levice, neomarxismus, a já nevím, co všechno, u lidí, kteří jsou běžnými normálními představiteli neziskového sektoru, mi přijde trošku zděšující. Také se tady nepouštím do hodnocení některých lidí, protože mi přijde, že to sem nepatří.

Samozřejmě věc druhá je, pakliže někdo nesouhlasí s některými projekty, bavit se o nich jinde, než jednou za rok zde na tomto místě, a jít aktivně do toho, bavit se, zda směřování a zadání programu je správně, nebo ne. Ostatně paralela je ve sportu, v mládeži, všude jinde, když se narazí na nějaké limity programů, tak se vždycky začíná s tím, že se baví o nastavení těchto programů.

A jedna věc ze všeho, mně to celé přijde poměrně nefér, jak to tady zaznívá, protože víme, že samozřejmě všechny neziskovky fungují na základě vícezdrojového financování, že ti lidé pracují na více projektech, že z těch projektů samozřejmě zabezpečují chod neziskových organizací, a samotné projekty také zabezpečují. Bohužel český donátorský systém není na tak vyspělé výši, aby se řada věcí mohla přenést na soukromé donátory. Bohužel pořád ta kultivace zde není tak vysoká. Také bych si to uměl představit, ne v této oblasti, ale obecně u donátorství v jiné podobě. Ale motivační prvky jsou na nás, abychom je dokázali do legislativy dostat, aby donátorství bylo věcí prestiže a toho, že lidé jsou připraveni to dělat.