Kdyby při puči zahynul prezident Erdogan a jeho věrní islamisté, byla by jistě i velká radost ve štábech NATO. Oddechla by si EU, Izrael a Rusko. Ale oficiálně (teatrálně) puč odsoudí, protože nevyšel.
Očekávání tureckého puče se např. objevilo v březnu 2016 v názoru experta na Blízký Východ a Turecko, bývalého zaměstnanec ministerstva obrany USA ministerstva války - Michael Rubin napsal na webu Amerického podnikatelského ústavu (AEI), o možném vojenském převratu v Turecku.
Uvedl, že problém nespočívá jen v narušeních bezpečnostního systému kvůli nové teroristické hrozbě. Soukromý dluh Turecka vychází zpod kontroly. Turistický byznys upadá a oslabení turecké měny se negativně projevilo na koupěschopnosti obyvatelstva. Symptomem toho všeho je, že se prezident Recep Tayyip Erdogan rovněž dostává zpod kontroly: Dává do vězení oponenty, vyvíjí brutální nátlak na média a buduje paláce s rychlostí „šíleného sultána," pokračuje Rubin a zdůrazňuje, že Erdogan pohrozil rozpuštěním Ústavního soudu. Prý i členové vládnoucí strany si šuškají o jeho „sílící paranoie."
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



