Kdyby při puči zahynul prezident Erdogan a jeho věrní islamisté, byla by jistě i velká radost ve štábech NATO. Oddechla by si EU, Izrael a Rusko. Ale oficiálně (teatrálně) puč odsoudí, protože nevyšel.

Očekávání tureckého puče se např. objevilo v březnu 2016 v názoru experta na Blízký Východ a Turecko, bývalého zaměstnanec ministerstva obrany USA ministerstva války - Michael Rubin napsal na webu Amerického podnikatelského ústavu (AEI), o možném vojenském převratu v Turecku.

Uvedl, že problém nespočívá jen v narušeních bezpečnostního systému kvůli nové teroristické hrozbě. Soukromý dluh Turecka vychází zpod kontroly. Turistický byznys upadá a oslabení turecké měny se negativně projevilo na koupěschopnosti obyvatelstva. Symptomem toho všeho je, že se prezident Recep Tayyip Erdogan rovněž dostává zpod kontroly: Dává do vězení oponenty, vyvíjí brutální nátlak na média a buduje paláce s rychlostí „šíleného sultána," pokračuje Rubin a zdůrazňuje, že Erdogan pohrozil rozpuštěním Ústavního soudu. Prý i členové vládnoucí strany si šuškají o jeho „sílící paranoie."