V prvé řadě kvóty nejsou projevem solidarity. Imigrační politika v nejširším smyslu, od ochrany hranic přes sociální dávky a spojování rodin až po návratovou politiku, je v zemích západní Evropy vůči imigrantům nesmírně velkorysá. Evropští politici umožnili vznik rozsáhlých přistěhovaleckých komunit, které lákají další přistěhovalce. V jejich očích jsou obavy z kulturní proměny nemístné a masová imigrace je v zásadě přínosná a hlavně nevyhnutelná. Jinými slovy, neustávající příliv imigrantů do Evropy je výsledkem více či méně vědomé politiky a absence vůle ji omezit.

Solidarita znamená sounáležitost s druhým, kterého postihly události, kterého jsou převážně mimo jeho kontrolu. V případě kvót tedy nejde o solidaritu. Přenášení vlastních problémů na ostatní není solidarita v kontextu, kdy tyto země pasivně či aktivně přispívají ke vzniku těchto problémů.

Dále pak nejde o samotný počet lidí přidělených dle kvót. Česko by jistě zvládlo pár tisíc imigrantů, ostatně žijí zde stovky tisíc lidí původem z Vietnamu či Ukrajiny. Jde o to, odkud tito imigranti přicházejí, kdo jsou, jak se může jejich komunita rozrůstat a jak se bude vyvíjet imigrační politika v EU.