Tak si připadám jako trouba! Zastupitelstvo Zlínského kraje, jehož součástí mám tu čest být, odsouhlasilo individuální dotaci ve výši 1,5 milionů Kč na celkem 13 koncertů vážné hudby, které bude v našem kraji organizovat skupina profesionálních umělců pod názvem „Bacha na Mozarta“. Nemám nic proti W.A. Mozartovi ani dalším klasikům 17. a 18. století. Nemám nic proti vážné hudbě, jejím interpretům, z nichž se s mnoha osobně znám, i příznivcům tohoto žánru. Ale jsem šokován, jakým způsobem se mrhá veřejnými penězi, jakým způsobem získává výhodu jeden umělecký projekt před druhým a jak vůbec možné, že se z daní nás všech platí 80 % všech honorářů, nájmů, ubytování, reklamy i děkovných květin pro jednu skupinu vybraných umělců.

Tak zaprvé je třeba říct, že žádost na podporu koncertního cyklu „Bacha na Mozarta“ zastupitelstvo Zlínského kraje už jednou zamítlo. Tím jsme však zřejmě udělali pořádnou ostudu hejtmanovi Jiřímu Čunkovi, který ve stejný okamžik oznamoval v krajském magazínu Okno do kraje, že kraj podpořil (!) tento unikátní cyklus koncertů, nad kterými navíc on sám navíc převzal osobní záštitu. A tak došlo k nevídanému – umělci dostali možnost udělat reparát. Poslali na kraj téměř identickou žádosti a dokonce dostali téměř půlhodinový prostor na oficiálním zasedání krajského zastupitelstva, aby osobně odprezentovali svůj projekt. A dokonce nechyběla ani audioukázka, což snad bylo poprvé v historii celého krajského zřízení.

Na můj dotaz, jestli má jít o precedent, podle kterého dostane každý neúspěšný žadatel o krajskou dotaci možnost předložit žádost znovu a přijít ji osobně prezentovat na zastupitelstvo, jsem se však odpovědi nedočkal. Takže by to mohl být docela užitečný návod třeba pro pořadatele koštu slivovice. Přátelé, požádejte si o dotaci, když ji nedostanete, požádejte si znovu a přijďte ji prezentovat i se vzorky slivovice na zastupitelstvo. Alespoň bude legrace a třeba pak obměkčíte pana hejtmana i vedení kraje a třeba vám pustí také nějaký ten milion … Dělám si pochopitelně legraci, ale jen chci poukázat na absurditu toho, co se odehrálo na posledním zasedání zastupitelstva.

Bohužel pořadatelé cyklu „Bacha na Mozarta“ moc přesvědčivých argumentů během zasedání krajského zastupitelstva nepředložili. Umělci sami řekli, že jsou profesionálové, kteří si vydělávají svojí uměleckou činností. Sami řekli, že bez propagace, která na celý cyklus vyjde na 635 tisíc Kč, se tyto koncerty vlastně pořádat nedají. Navíc se sami usvědčili v matematické negramotnosti a podle mého soudu také ve snaze uchlácholit zastupitele tím, že oproti původní žádosti navýšili počet koncertů z desíti na třináct. Avšak pozorný čtenář obou jejich žádostí zjistí, že jak původní, tak aktualizovaný rozpočet obsahoval 13krát propagaci, 13krat pronájem, 13krát produkci, apod. Bohužel celá prezentace, která asi také bude zohledněna v nákladech na projekt a tedy z velké části zaplacena z krajských peněz, působila dojmem možná uměleckým, ale nikoliv důvěryhodným stran ekonomické a manažerské připravenosti.

Za však největší průšvih považuji to, že celý tento umělecký projekt stojí pouze a jen na dotacích. Šedesát pět procent dotací má poskytnout kraj, dalších patnáct procent další veřejné rozpočty. To se pak jednoduše vymýšlí umělecké projekty, když 80 procent všech nákladů se pokryje z našich daní! To se pak jednoduše vyplácí komerční nájmy, kupují drahé inzeráty a vyplácí nemalé honoráře, když 80 procent těchto peněz jde z veřejných rozpočtů! Takto by to podle mne uměl dělat každý. Ale takto nemá vypadat veřejná podpora. A nebojím se říct, že taková veřejná podpora je urážkou pro všechny, kteří dělají kulturu nezištně, ve svém volném čase, často za svoje vlastní peníze anebo peníze pracně e, které si seženou od sponzorů anebo které vydělají na vstupném. Ať pak klidně přispěje obec, kraj, stát či EU, pokud má tento projekt významnou kulturní hodnotu. Ale nesmí to být opačně. Nesmí to být tak, že nejdříve vytvoříme penězovod z veřejných rozpočtů a pak se budeme tvářit, jak zachraňujeme kulturní dědictví.