Já vím, Německo se své imperiální minulosti zřeklo. Spolkovou republiku Německo jako jeden z pilířů demokratického světa ocenil i izraelský prezident. Jenže Německo dnes začíná ohrožovat svou politikou budoucnost Evropské unie. Někteří čtenáři se zasmějí a řeknou: Ransdorfovi přeskočilo, vždyť Německo dává do společné evropské kasy nejvíc. Ano, dává, to je pravda. Jenže Německo zároveň změnilo Evropskou unii v pohodlné odbytiště své produkce, kterou podporuje intervence německého státu i německých bank. Kdyby byla zůstala marka, zdražovala by exporty, euro je zlevňuje. Na společné měně tedy nejvíce vydělalo Německo. A přitlačení Řecka ke dnu a vynucování si škrtů, úsporných opatření a nesmyslných privatizací je jenom pokračováním osvědčené politiky minulých desetiletí- politiky privatizace zisků a znárodňování ztrát. Zhruba 90% takzvané pomoci Řecku končí v rukách soukromých bank, jen asi desetina jde na deklarovaný účel. Němci a další se tak na účet slabších léčí z krize, na jejímž rozpoutání má Řecko jen slaboučký podíl.

Kancléřka Angela Merkel, křesťanská demokratka, těží z toho, co připravil její předchůdce, sociální demokrat Gerhard Schröder. Reformami Hartz IV byla zahájena politika mzdové deflace, aby se ještě více posílila německá konkurenceschopnost. Německo tak má dlouhodobě nejvyšší rozpočtové přebytky z exportérských zemí, dokonce vyšší než Čína. Jenže to jde na účet německých pracujících, kteří začínají bojovat za vyšší tarify, vyhlašují stávkové pohotovosti a stávky. V této neklidné situaci je vítaným fenoménem viditelný zahraniční viník, „líní Řekové“ (ne že by řecký stát neměl klientelistické rysy, ale to má s obyčejnými Řeky málo co do činění), protože odpoutává pozornost od domácích problémů. Joseph Stiglitz i Richard Wolff mají pravdu, že nejde primárně o ekonomiku a o finance. Především jde o moc a o politickou kontrolu, o zisky teprve jejich prostřednictvím. Německé vlády transferovaly do bývalé NDR řádově asi 100 miliard eur ročně, a přesto se na tom vydělávalo. Obrovský byznys to byl hlavně pro soukromé subjekty.