Zavedení inkluze ve školství je jen další z nesmyslů, co tato vláda a ministerstvo zavedlo. Stoji to nemalé peníze. Ministerstvo rozdělilo stovky milionů a účinek výuky pro žaky s mentálním hendikepem je podle mě na základní škole neefektivní. Myslim, že je na psychologovi, aby doporučil žákovi školu, která bude nejlépe vyhovovat z hlediska jeho konkrétního problému nebo hendikepu.  Proto jsem pro podporu a zachovaní speciálních škol, škol pro žáky se specifickými poruchami, ale i zachovat praktické školy, které by se měly na základě údajné diskriminace cikánu rušit. Nesouhlasím s tímto zdůvodněním, aby se na bázi údajné diskriminace rušil program pro žáky s lehkým mentálním postižením. Specializované školy se více zaměřují na manuální zručnost, která je nezbytná pro takové dítě. Tyto dovednosti nemůže nahradit žádná základní škola. Peníze, které jsou určeny těmto dětem na základní škole se ve výsledku mnohokrát ani potřebným dětem v plné míře nedostanou.  Souhlasím s názory, že děti, které jsou prokazatelným způsobem znevýhodněné se jen ve třídách se zdravými dětmi trápí. Proto by měly mít děti speciální přistup a ten mezi zdravými žáky ve třídách není podle mě dosažitelný. Můžu potvrdit i z vlastní zkušeností.

Speciální třidy, školy se zaměří na každého žaka individuálně a žáci se necítí méněcennými. Rychlost učeni zdravých děti nic pozitivního nepřinese žákovi s mentálním hendikepem, kdy takovéto dítě je vystaveno stresu, že je jiné a nezvládá učivo tak jako ostatní. Bohužel o handicapované děti  tak nejde. Hlavní je plnit závazky a ukončit údajnou diskriminaci dětí ze sociálně vyloučených lokalit. Proto ministerstvo přijalo inkluzi, aby se nedostalo do problémů s nařízeními EU.  Myslim, že trvat na inkluzi je nezodpovědné a je to podle mě špatná metoda. Toto spojení žaků na základních školách nepřináší nic pozitivního ani těm nadanějším. Učitelé nemají tolik času se těmto talentovanějším dětem věnovat. Peníze se vynakládají neefektivně. Myslím, že mnohem účinnější je tyto peníze rozdělit speciálním školám a učitelům, kteří jsou specialisté a mají s takovými dětmi zkušenosti. Veřejnost je proti zavadění inkluze, podporuje ji jen 15 procent. Proto by mělo ministerstvo dbát na veřejné míněni a spíše podporovat školy alternativní. Bohužel, těmto školám se ze strany ministerstva nedostává podpora a zároveň neumožnuje vznik nových škol na tomto principu. Výrazně se zhoršily výsledky českých a moravských patnáctiletých žáků v oblasti přírodovědné gramotnosti. Matematická gramotnost rovněž poklesla, čtenářská je na tom nejhůře. Spokojenost českých dětí ve školách se čím dál více snižuje. Mezinárodním srovnání se Česká republika umístila až na 36 místě za Ruskem, Chile nebo Peru. Situace je vážná a měla by se urychleně řešit. Hodnocení ukázalo, že české děti postrádají dovednosti. Chybí experimentální výuka a její propojování s každodenním životem. Klesá také podíl žáků, kteří dosahují dobrých výsledků.