Je to rok, co jsem si pořídil elektromobil. Vybral jsem českou Škodu Enyaq. A za 12 měsíců jsem najel přes 40 tisíc km.
První dojmy pamatuju moc dobře. Nejdřív stres z dojezdu. Roky jsem jezdil v autech, kde se s plnou nádrží dalo dojet do Chorvatska k moři a najednou dojezd 400 kilometrů? S takovým jsem se dříve už poohlížel po benzínce... Co bylo naopak od první chvíle fajn, byla rychlá reakce. Jakmile jsem přidal plyn, auto prostě vystřelí - žádné zdržení, žádné podřazení, prostě jede. A to pekelně rychle (kdybych to nekontroloval). Předjíždění je tak o mnoho jednodušší a bezpečnější disciplínou. Komfortní jízda je zaručena. Auto nevibruje, necuká, je tiché. Což, myslím, ocení nejen spolujezdci, ale i sousedé, když se vracím pozdě v noci, nebo naopak odjíždím brzy ráno.
Těch 40 tisíc kilometrů jsem najel s průměrnou rychlostí 69 km/h, spotřebou 20,4 kWh/100 km. Za volantem jsem strávil cca 580 hodin. Což mimochodem znamená, že průměrně bylo auto v pohybu méně než 2 hodiny denně. Nebo taky že 22 hodin denně jen někde zabíralo místo - ano, jsem fanda autonomního řízení a tím i snížení potřeby vlastního auta a počtu aut v ulicích. Autem jsem jezdil pravidelně do Štrasburku, v zimě jsme byli na lyžích v Dolomitech.
Zkušenost s obávaným nabíjením? Mám doma wall-box, nabíjím tak z cca dvou třetin doma, od půlky dubna doteď často skrze přetoky. FVE mám 10 kWp, ne úplně ideálně nasměrovanou, ale ještě na konci srpna zvládne za den vyrobit k 50 kWh, tj. cca 250 km dojezdu. To je moc příjemný pocit. A pro mě pořád na hranici zázraku, že těch pár metrů solárních panelů vyrobí za den energii, která dokáže pohnout 2,5 tunovým autem o 250 km. Energie, která mi do doby instalace panelů jen rozehřívala střechu. Když nabíjím ze sítě, platím průměrně 7 Kč/kWh, tj. náklad kolem 1,4 Kč/km, část domácího nabíjení jde jen z přetoků, tj. pak nabíjím za 0 Kč.
A dojezd na dlouhých cestách, je nakonec ten nejmenší problém. Sednu do auta, zadám cíl a SW auta mně spočítá kde a jak dlouho budu nabíjet. Štrasburk - 730 km, dávám na dvě nabíječky a na nich strávím pokaždé cca půl hodiny. Vyjíždím před pátou ráno, tak po třech hodinách snídám a při druhé zastávce svačina. Přitom vyřídím maily a zprávy. Auto je zpravidla nabité dříve, než já občerstven a povinnosti vyřízeny. Nikdy se mi nestalo, že bych čekal na nabíječku, vždycky byla nějaká volná. A když jedu s dětmi, jejich potřeba zastavit, bývá urgentnější než výdrž baterie a stavět musíme častěji.
V servisu jsem za těch 40 tisíc km byl jen kvůli píchnuté gumě a doplnění klimatizace. Což bylo v záruce, takže náklady nula.
Elektromobily ještě musí zlevnit, nabíječky zrychlit a jejich síť se rozšířit. I tohoto Enyaqa jsem si koupil dva roky jetého. Ale když jsem hledal auto pro naši šestičlennou rodinu, musel jsem se vrátit ke klasice. Adekvátní alternativa elektroauta není.
Po té roční zkušenosti souhlasím s představiteli autoprůmyslu - že budoucnost je elektrická. A doufám, že ta budoucnost bude evropská a ne čínská.
Pokud vás k tomu něco zajímá, klidně se ptejte. Otázky se svou roční zkušeností rád zodpovím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je naší budoucností elektromobilita i když budeme rušit uhelné elektrárny?
autor: PV
