Jsme v situaci, kdy jsme si kvality půdy a vody dvacet pět let nevšímali na úkor privatizace, ekonomiky a průmyslu. A teď koukáme, že půda nezadržuje vodu, spodní vody jsou přiotrávené, máme 10x větší výměru polí než jinde v Evropě, vybila se stáda a maso dovážíme. Mladí se o zemědělství nezajímají, zaspali jsme generační výměnu. Sláma místo zaorávání a zkvalitnění půdy putuje v topných briketách do Německa. Když se projíždíte Polabím, vidíte zarostlé louky tam, kde bylo před válkou obilí a řepa. Nejlepší půdu zastavujeme halami.
Kvalitní potraviny jsou pak především otázka čerstvosti surovin. Jsou u nás sice k sehnání, ale já bych chtěl, aby nebyly drahou výjimkou, nějakým svátečním zbožím, které se dá sehnat jen o víkendu na farmářském trhu. Potraviny budou kvalitní hlavně když budou naše, domácí, od malých a středních zemědělců. Od rodinných farem, které si nedovolí kazit si jméno něčím nekvalitním.
Co s tím?
Řešení nejsou tak komplikovaná, ale pro politiky nepohodlné. Proto k nim ministr Jurečka nesáhl, i když o nich dobře ví.
Musí se přesměrovat dotace. Ty musí získat jen ten zemědělec, který na půdě něco produkuje, nějak ji obdělává. Stačilo by tak dotace navázat na dobytčí jednotku. A pak je třeba korigovat podle míry sucha daný rok, aby se kompenzovaly vlivy, které nejde předpovídat. Peníze půjdou tomu, kdo svoje pole obdělává, něco na něm pěstuje nebo chová, protože teď jdou ve většině jen těm, co s nimi nic nedělají a jen s nataženou rukou čekají na výplatu. To se musí změnit.
Rozdělování musí taky být normálnější, méně složité. Vždyť SZIF, úřad k tomu určený, rozděluje ročně 38 miliard a celá administrace, měření atd. vyjde na 1,8 miliard. To přece není možné. Úřad zaměstnává přes 1200 lidí. Polovina jich na tu práci musí stačit. V tomhle ministr neudělal za čtyři roky vůbec nic.
Musíme zakázat vykupovat zahraniční zboží pod výrobními náklady. Mimo EU by se tomu říkalo dumping. Silnější západní ekonomiky na podpoře porážky, podpoře kde čeho dotují své podnikatele a ti pak můžou vyvážet kilo plece třeba za 50 Kč i když víme, že za tolik se vyrobit zkrátka nedá. Naši zemědělci s pár procentní marží vyrábí kilo kolem 70 Kč. Tomu se nedá konkurovat. A pokud zadotujeme taky, tak Němci zkrátka jen zvýší dotace, protože jsou silnější ekonomika a mají na to peníze. Ty nepřetlačíme. Musíme určit minimální cenu a pod tu se vykupovat nebude.
Musíme sebevědomě vyjednávat v EU. Za hranice ročně odejde přes 500 miliard korun na ziscích společností, bank, obchodních řetězců. Jsme pro Evropu výborným trhem, jejich bohatství spočívá také v tom, že tady mohou podnikat. Jasně, že participací na společném trhu vyděláme daleko víc, jen chci říct, že nejsme žádní chudí příbuzní, musíme se umět ozvat a férově, ale tvrdě vyjednávat. Třeba o těch dumpingových podporách.
Podpora do technologií musí být slíbená třeba na 8 let a déle. Protože investice do hal, technologií jsou velké, vrátí se, ale většina zemědělců je nedělá, protože se bojí, že za rok, za dva se podpora zruší a oni prodělají. Kdyby měli jistotu, tak budou daleko více investovat.
A to je jen několik těch nejaktuálnějších kroků. Když se tohle všechno stane, tak na polích to ožije, malí, střední ale hlavně pracovití zemědělci tak, jak jsou zvyklí léta - svojí obrovskou pracovitostí - začnou naši zemi znovu obhospodařovávat a uvidíte, jak se všechno zlepší. Máslo už nikdy nebude za 70 Kč, budeme jíst vlastní kuřata a vepřové, země začne zadržovat vodu, vyčistí se, pole se zmenší, přibude remízků. Jsem optimista, tohle všechno se může stát, jen je potřeba to začít řešit, ne o tom jen populisticky mluvit, jak to bylo dosud.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
