Jsme v situaci, kdy jsme si kvality půdy a vody dvacet pět let nevšímali na úkor privatizace, ekonomiky a průmyslu. A teď koukáme, že půda nezadržuje vodu, spodní vody jsou přiotrávené, máme 10x větší výměru polí než jinde v Evropě, vybila se stáda a maso dovážíme. Mladí se o zemědělství nezajímají, zaspali jsme generační výměnu. Sláma místo zaorávání a zkvalitnění půdy putuje v topných briketách do Německa. Když se projíždíte Polabím, vidíte zarostlé louky tam, kde bylo před válkou obilí a řepa. Nejlepší půdu zastavujeme halami.

Kvalitní potraviny jsou pak především otázka čerstvosti surovin. Jsou u nás sice k sehnání, ale já bych chtěl, aby nebyly drahou výjimkou, nějakým svátečním zbožím, které se dá sehnat jen o víkendu na farmářském trhu. Potraviny budou kvalitní hlavně když budou naše, domácí, od malých a středních zemědělců. Od rodinných farem, které si nedovolí kazit si jméno něčím nekvalitním.

Co s tím?

Řešení nejsou tak komplikovaná, ale pro politiky nepohodlné. Proto k nim ministr Jurečka nesáhl, i když o nich dobře ví.

Musí se přesměrovat dotace. Ty musí získat jen ten zemědělec, který na půdě něco produkuje, nějak ji obdělává. Stačilo by tak dotace navázat na dobytčí jednotku. A pak je třeba korigovat podle míry sucha daný rok, aby se kompenzovaly vlivy, které nejde předpovídat. Peníze půjdou tomu, kdo svoje pole obdělává, něco na něm pěstuje nebo chová, protože teď jdou ve většině jen těm, co s nimi nic nedělají a jen s nataženou rukou čekají na výplatu. To se musí změnit.