Farský (STAN): Nechceme nechat padnout malá eseróčka, malé podnikatele

Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, debatu, kterou jsme měli absolvovat u bodu pět, evidentně budeme absolvovat u tohoto bodu a já si dovolím vám nastínit jeden úhel pohledu, který v té debatě zatím nebyl vždycky úplně viditelný. O co jde. Krátce jde o to, že všichni si přejeme, že je nutno pomoci těm postiženým koronakrizí, že nechceme nechat padnout malá eseróčka, malé podnikatele. Skutečně víme, že jejich finanční zdroje vyschly a je potřeba tam dát peníze.

Vláda také tak po naléhání opozice, po připomínkách, vyhlásila tento program, spustila ho. Pak se ale dost zřetelně ukázalo, že sice nahlas říká, jak vláda podpoří a o 300 miliard zadluží Českou republiku, ale že tady na tu pomoc si tak jako část, až třetinu, vezme z rozpočtů obcí a krajů s odůvodněním, že obce a kraje mají financí dost, že si našetřily v minulých letech, jinak řečeno, že dobře hospodařily. Že to, co všichni makroekonomové říkají, když je růst, když ekonomika roste, musíte spořit, musíte se připravovat na to, že ne vždycky bude tak dobře, jako je teď. A tak si ty peníze připravily, připravily si je na kofinancování projektů, připravily si je na chvíli, kdy rozpočtové příjmy nebudou tak vysoké. Naspořily si finance.

Vláda se tak bohužel nechovala, finance nenaspořila a ve chvíli, kdy dojde k tomu, že peníze chybí, tak řekne - obce, kraje, máte dost, podílejte se, přispějte taky. Už to nedává smysl. Tomu, kdo dobře hospodaří, my vzkážeme, nevyplatí se ti to. Protože napříště uvidíme, že ty finance máš díky tomu, že jsi neutrácel tak, jak jsi utrácet mohl, tak ti je vezmeme. To je výchovně přece špatně. To každého, kdo by se napříště chtěl chovat odpovědně ke svému rozpočtu, ke své obci, ale i třeba ke státu, povede přesně k tomu, že peníze radši utratí, pro jistotu se ještě zadluží a pak si řekne - nakonec mi stejně pomůžou a alespoň mi nebudou mít co vzít.

Je daný zákon o rozpočtovém určení daní, díky kterému se do obcí posílá část vybraných daní. Před mnoha lety - mnoha, osmi lety - jsme ve Sněmovně schválili navýšení toho podílu, aby v obcích a v krajích se dostalo financí na potřebné projekty. To, co mně na tom přišlo jako nejdůležitější moment a dodnes to jako nejdůležitější moment vidím, nebyly až tolik ty peníze, až tolik ty miliony, které dotekly a opravovaly se ty chodníky a školky a dětská hřiště.

Pro mě to byla svoboda. Svoboda v tom, že když obce mají každoročně garantovaný podíl na státní ekonomice, na výběru daní, tak jim to umožňuje plánovat, umožňuje jim to přemýšlet o jejich vlastních prioritách, umožňuje jim to projednávat veškeré investice s občany, umožňuje jim to dělat kvalitní architektonické soutěže, umožňuje jim to kvalitně soutěžit a pak také kvalitně stavět.

To je obrovský rozdíl s dotacemi. Proč vlastně dotace zmiňuji? Protože ve chvíli, kdy se obce a kraje ozvaly a řekly, že je to špatně, že přece z jejich financí se v tuto chvíli brát nemá, protože oni podporují tu místní ekonomiku, oni stabilizují i práci v regionech, tak přišla vláda s tím, že sice 12, 14, 16, miliard obcím a krajům vezme, ale z druhé strany jim v podstatě stejnou částku dá na dotacích. To je úplný ekonomický nesmysl. To je prostě blbost na druhou. Protože dotace jsou neuvěřitelně neefektivní peníze. To, že připravují samosprávu o svobodu rozhodnout si, co je pro jejich region, jejich místo, to důležité, je jedna věc, ale ony jsou i nesmírně drahé v tom, jak fungují.

Sám jsem byl osm let starostou. Samozřejmě nedosáhli bychom takového rozvoje obce Semily, kdybychom hospodařili jen s vlastními prostředky, o dotace jsme stáli. Ale zkušenost s dotacemi je skutečně tristní. Vy projektujete něco, o čem nevíte, jestli na to dostanete peníze a kvalita projektu tomu často odpovídá, protože nikdo nechce ukládat miliony v projektech do šuplíku. Takže připravujete projekt tak, abyste získali dotaci. Když se podaří získat dotaci, tak musíte rychle vysoutěžit dodavatele a musíte rychle uzavřít smlouvu o dílo a pak rychle realizovat.

Ta situace je taková a rozdíl proti těm vlastním penězům a u dotací je skutečně v jejich hodnotě a v jejich efektivitě v desítkách procent. Protože takovou dotaci vy projektujete, nemáte moc času zapojit občany do toho, aby debatovali s vámi o investici, která je pro to území potřebná. Stihnout architektonickou soutěž, kvalitní výsledek, za veřejné finance, které můžeme dostat, je také velice složité. A když už uzavřete smlouvu o dílo, stáváte se svým způsobem rukojmím firmy, která ví, že vy tu dotaci musíte v nějaký čas vyúčtovat, musíte tu stavbu dokončit, a když to neuděláte, tak přijdete o dotaci a ještě dostanete velké penále. Ten vztah mezi investorem a dodavatelem je nesmírně nevyrovnaný.

Všechny tyto kroky už snižují hodnotu dotačních peněz oproti penězům, které mají obce z podílu na daních. V projektech, v kvalitě projektů, se zapojením občanů, v architektech, ale i v samotné veřejné zakázce a v soutěži. Myslím si, že hodnota peněz, které jdou skrz dotace, je lehce ohodnotitelná, že bude o 20 až 30 % nižší, než když ty peníze připlují a dají se plánovat.

Co je tam ještě důležitý prvek, že ty dotace je nutné administrovat. Někdo ty dotace vyhlašuje, vytváří podmínky, ty podmínky jsou složitější a složitější, vyplňujete víc a víc papírů, protože je snaha mít všechno naprosto bezpečné, pak se stejně ukazuje, že čím víc slov je v těch podmínkách, tím víc je mezer mezi těmi slovy a tím víc možných úniků a ohýbání těch pravidel. Někdo to pak mnoho dalších let drží v archivech a kontroluje, jestli jste náhodou tu cihlu nepřiložili opačně, než jste měli. I ta administrativa samozřejmě sežere obrovskou část těch financí.

Takže říkat, že na jedné straně obcím vezmeme peníze, které mají z rozpočtového určení daní a na druhé straně je nahradíme dotacemi, prostě nedává smysl. Nedává to smysl z hlediska investic a nedává to smysl ani z hlediska efektivity peněz.

Navíc nejde přehlídnout, že pokud jsou veřejné rozpočty v krizi a stát si musí půjčovat, tak si půjčuje za lepších podmínek, za nižší úroky, než samosprávy. A tak říct stát, já si vytáhnu peníze od obcí, aby si ony půjčily, když on by si půjčoval za lepší procenta, než ty obce, to přece nedává smysl. A to jsou všechno chvíle, které čistě racionálně stojí proti tomu návrhu, aby se stahovaly příjmy obcí na kompenzační bonus.

A není to tak, že by obce a kraje stály mimo rozpočet a tvářily se, že jich se krize netýká. Samozřejmě se jich týká. Týká se jich obrovsky, protože oni hospodaří se sdílenými daněmi. Když jde ekonomika nahoru, jdou nahoru i příjmy samospráv, když jde ekonomika dolů jako teď, jdou dolů i příjmy samospráv. Už teď, aniž by obce odeslaly někam peníze na kompenzační bonus, tak už teď mají propad v příjmech o 35 %. Oni se vyrovnávají s tím, že musejí škrtat v podstatě všechny investice, které nemají pod smlouvami, nebo případně nejsou financovány z dotací.

To jsou momenty, které z čistě racionálního hlediska, ale i z ekonomického hlediska, jdou prostě proti tomu, abychom přenášeli tuto zátěž na obce. Ona se totiž přenese i ta zátěž té krize a obce jako významní investoři, a kraje, významní investoři území, budou tak muset osekat své výdaje, že krizi, která dnes jde zachránit tím, že se do ekonomiky přisypou peníze /obrovské peníze, to je zřejmé/, rozpustíme a rozprostřeme do celé České republiky a zvláště už dnes ve slabých regionech, potom co jim tam pošleme ještě tento Danajský dar, tak ty obce budou ještě slabší.

Poroste regionální nerovnost mezi těmi, kteří už teď byli znevýhodněni a těmi, kteří byli bohatí. A my některá území v republice odepíšeme. Nebudou se tam opravovat silnice, nebude se tam investovat do škol, školek, nebude se tam investovat do výstavby infrastruktury pro občany, občané budou ztrácet důvody, proč tam bydlet, a jenom prohloubíme to, co už dneska je obrovským problémem České republiky, a to regionální nerovnost. Jsou regiony, kde je velice složité sehnat práci, žít, uživit se, dosáhnout na kvalitní vzdělání a regiony, které ten problém vůbec neřeší.

Samosprávy a speciálně obce díky tomu, jak blízko jsou v kontaktu se svými občany, jsou nejefektivnějšími veřejnými investory. Kam se na ně hrabe stát při nakládání s financemi. Obce prostě dokážou z každé koruny udělat obrovskou hodnotu, dokážou finance rozprostřít mezi místní podnikatele ve veřejných zakázkách, mezi živnostníky, a dokážou tím pádem odspoda podpořit růst ekonomiky.

V tuhle chvíli stahovat finance od krajů a obcí je jako střílet se do nohy. My tím jenom zabrzdíme už tak složitou ekonomickou situaci v celé České republice a jenom ublížíme regionům. A to, prosím, nedělejme.

Půjčujeme si 300 miliard korun. Není to málo. Tak proč ještě vytahovat peníze od obcí a likvidovat tak regiony?

Děkuji, že se nad tímto návrhem ještě zamyslíte a že třeba svůj hlas tomu návrhu ze Senátu, který přišel, připojíte.

Děkuji.