Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, debatu, kterou jsme měli absolvovat u bodu pět, evidentně budeme absolvovat u tohoto bodu a já si dovolím vám nastínit jeden úhel pohledu, který v té debatě zatím nebyl vždycky úplně viditelný. O co jde. Krátce jde o to, že všichni si přejeme, že je nutno pomoci těm postiženým koronakrizí, že nechceme nechat padnout malá eseróčka, malé podnikatele. Skutečně víme, že jejich finanční zdroje vyschly a je potřeba tam dát peníze.

Vláda také tak po naléhání opozice, po připomínkách, vyhlásila tento program, spustila ho. Pak se ale dost zřetelně ukázalo, že sice nahlas říká, jak vláda podpoří a o 300 miliard zadluží Českou republiku, ale že tady na tu pomoc si tak jako část, až třetinu, vezme z rozpočtů obcí a krajů s odůvodněním, že obce a kraje mají financí dost, že si našetřily v minulých letech, jinak řečeno, že dobře hospodařily. Že to, co všichni makroekonomové říkají, když je růst, když ekonomika roste, musíte spořit, musíte se připravovat na to, že ne vždycky bude tak dobře, jako je teď. A tak si ty peníze připravily, připravily si je na kofinancování projektů, připravily si je na chvíli, kdy rozpočtové příjmy nebudou tak vysoké. Naspořily si finance.

Vláda se tak bohužel nechovala, finance nenaspořila a ve chvíli, kdy dojde k tomu, že peníze chybí, tak řekne - obce, kraje, máte dost, podílejte se, přispějte taky. Už to nedává smysl. Tomu, kdo dobře hospodaří, my vzkážeme, nevyplatí se ti to. Protože napříště uvidíme, že ty finance máš díky tomu, že jsi neutrácel tak, jak jsi utrácet mohl, tak ti je vezmeme. To je výchovně přece špatně. To každého, kdo by se napříště chtěl chovat odpovědně ke svému rozpočtu, ke své obci, ale i třeba ke státu, povede přesně k tomu, že peníze radši utratí, pro jistotu se ještě zadluží a pak si řekne - nakonec mi stejně pomůžou a alespoň mi nebudou mít co vzít.

Je daný zákon o rozpočtovém určení daní, díky kterému se do obcí posílá část vybraných daní. Před mnoha lety - mnoha, osmi lety - jsme ve Sněmovně schválili navýšení toho podílu, aby v obcích a v krajích se dostalo financí na potřebné projekty. To, co mně na tom přišlo jako nejdůležitější moment a dodnes to jako nejdůležitější moment vidím, nebyly až tolik ty peníze, až tolik ty miliony, které dotekly a opravovaly se ty chodníky a školky a dětská hřiště.

Pro mě to byla svoboda. Svoboda v tom, že když obce mají každoročně garantovaný podíl na státní ekonomice, na výběru daní, tak jim to umožňuje plánovat, umožňuje jim to přemýšlet o jejich vlastních prioritách, umožňuje jim to projednávat veškeré investice s občany, umožňuje jim to dělat kvalitní architektonické soutěže, umožňuje jim to kvalitně soutěžit a pak také kvalitně stavět.