Vážený pane předsedo, vážení hosté, vážení delegáti, odvážní kandidáti,

děkuji moc za pozvání. Dovolte mi také nejdříve vysvětlit, proč zde stojím já, a ne Vítek Rakušan. Moc se omlouvá, ale bohužel tady z důvodu zahraniční cesty nemůže být přítomen, a tak vyslal mě jako náhradu. Snad nebudete vy litovat a on mně to vyčítat. 

Dovolte mi, abych byl v dnešní zdravici trochu osobní. Myslím, že si to můžu na tomto sněmu dovolit, protože můj život v celostátní politice je od počátku s TOP 09 spojen. Už když TOP 09 poprvé kandidovala v roce 2010 do sněmovny, jsem byl u toho v dresu Starostů. A i když pro mě vstup do sněmovny z posledního místa z kandidátky v Libereckém kraji byl dost nečekaný, nelitoval jsem toho. Od počátku jsem totiž v TOP 09 nacházel inspirativní osobnosti. Dovolte mi vyzvednout dva z nich. Na prvním místě chci zmínit vašeho prvního, nyní čestného, předsedu Karla Schwarzenberga, kterému jsme všichni zkráceně říkali kníže, protože jím prostě je. Nemluví často, ale když promluví, vyplatí se vnímat každé jeho slovo. Nadhled, noblesa, vtip, to je něco, čím je v české politice jedinečný. Za to, že jsem se mohl s knížetem setkávat, jsem velmi vděčný. Stejně tak jsem vděčný za zkušenost pracovat s dalším z vašich otců zakladatelů, s Mirkem Kalouskem. Jeho pohotovost, tah na branku, inteligence i paměť jsou prostě fenomenální. Díky Mírku! Čas šel ale dál. STAN dozrál, osamostatnil se a snad i ukázal, že umí. Zkrátka jsme se postavili na vlastní nohy, dospěli jsme, převzali za sebe plnou odpovědnost a uspěli jsme. Ano, předcházel tomu rozpad dlouholeté spolupráce, ale zapomeňme prosím na vzájemné hořkosti. Mohli bychom se o nich bavit dlouho, ztratit tím hromadu energie, ale neposunulo by nás to ani o milimetr.