Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

budu ve svém vystoupení stručný a pokusím se přímo upozornit na jednotlivé pozměňovací návrhy, které z mého pohledu by mohly původní záměr předkladatele destruovat a také nám přinést více negativ než užitku.

Na začátek bych jen zmínil, že skutečně, jak tady už zaznělo, a jsem moc rád, že po tří až čtyřletých útocích na předchozí zákon o veřejných zakázkách a na transparentní novelu, o které se rozšířil mýtus o tom, že se musí soutěžit kvůli zákonu jen na cenu, tak konečně se začíná opakovat, že to tak není a že to nebylo zákonem, ale bylo to výkladem a podmínkami dotačních programů.

Přesto i při přípravě tohoto zákona a při argumentaci pro to, proč je potřeba ho přijímat, tento argument byl zmiňován a také se promítl do toho, že se přímo definovalo více možných kvalifikačních kritérií, kvalifikačních úprav, ale v podstatě došlo jenom z mého pohledu k rozvedení už stávající možnosti v zákoně.

Další věcí, která v zákoně je uvedena a která z mého pohledu je sice líbivá, hezká, ale pochybuji o její funkčnosti s odkazem na to, jakým způsobem bylo nakládáno se soutěžemi na cenu, je tzv. blacklist. Nějak si nedovedu představit, že obce, ale i ostatní zadavatelé, kteří neměli tu odvahu a sílu soutěžit nejen na cenu, ale zapojit i další kvalifikační kritéria, tak teď budou mít tu odvahu, že budou vyřazovat jednotlivé uchazeče o veřejné zakázky s odůvodněním, že jim v minulosti nevyhovovali, neuspěli, odvedli nekvalitní práci. Dokud tam nebude pravomocný rozsudek, který bude přesně definovat pochybení, tak si myslím, že si nikdo nedovolí žádnou takovou firmu vyloučit. Jen pro dokreslení, tato možnost už byla v zákoně o veřejných zakázkách, tato pravomoc vyloučit firmy byla na Ministerstvu pro místní rozvoj a celkově jich bylo vyloučeno za ty roky kolem deseti, pokud si správně pamatuji.